EN
DE
Každý z nás si někdy rád zajde na nějaký ten sladký pamlsek. Takový šlehačkový dort nebo punčový řez, a k tomu pěkně napěněná káva s mlékem, to je přímo vstupenka do ráje. Ale člověk se má i v tomto případě mírnit a razit dávno ověřené pravidlo, které nám ukládá, že všeho bychom si měli užívat s patřičnou mírou. Určitě nejíst tolik sladkostí jako jeden můj kamarád. Ten to vyloženě přehání. Nedávno jsem ho potkal. Zašli jsme do nedaleké kavárny a mluvili o všem možném. Nezměnil se. Jen jsme usedli, tak si objednal kafe Americano, do něj nasypal šest těch malých pytlíčků cukru, a k tomu si ještě poručil tři velké dorty s kopci šlehačky. Ouha, spadla mi brada. Tiše jsem se k němu naklonil, aby to nikdo neslyšel a zeptal se ho, jestli to vsechno sní. Vyčítavě se na mě podíval, jako by chtěl říct, co si o tom vůbec dovoluji pochybovat. Usrkával svoje ultra sladké kafe, a na puse mu zůstávaly chomáče bilé šlehačky. Vypadalo to komicky. Člověku to připadalo tak, jako kdyby si na ni naplácal holící krém, a jen břitva mu chyběla v ruce, aby se nakonec začal holit. A pak mně s plnou pusou vyprávěl o všem možném. (I když mu je skoro čtyřicet, tak je stále svobodný a žije se svou matkou). Vyprávěl o ní, jak ho pořád napomíná, o práci, jak ho to tam štve, a nakonec prohlásil, že by byl nejraději už v důchodu. „Ty v důchodu?“ pokyvoval jsem hlavou. „Vždyť jsi zdravej jako řípa. Mohl bys ještě skály lámat.“ „Jen nech bejt“ svěsil smutně hlavu, a opět se mu dostaly pod kůži sklony k hypochondrii, kterou často trpěl. Vzpomínky z minulosti se vybavovaly v našich myslích. Skládali jsme je jako mozaiku do jediného obrazu. Byl čas odejít, abychom se opět někdy setkali.
Po nějakém čase jsem potkal jeho matku. Málem lomila rukama a stále si na něj stěžovala. „To si nedovedete představit, co on toho sladkého sní“ pořád to opakovala. A pak mi vyprávěla, jak když upeče koláč, že ho schová ve špajzu a zamaskuje tak, aby ho nenašel. Že když usne, tak se plíží tmavou chodbou do toho špajzu a celý ten koláč sní. „Vždyť i pan ministr zdravotnictví varuje před sladkým, jak je to škodlivý, a on si nedá říct.“ Výpravěla mně to s takovou vervou, až se zajíkala. Nechtěl jsem být ani na jedné, ani na druhé straně, jen jsem pokyvoval neutrálně hlavou, abych ji neurazil. Když se vypovídala, tak najednou zmlkla. Ale po chvíli mně řekla, že musí ještě něco nakoupit a odešla. Poté jsem ji viděl v krámě, jak strká do koše hrst jakýchsi dezertků. Určitě nejen pro sebe.
Když přijede člověk do Česka, tak nemá o překvapení nouzi. Dost na tom, co zažije v Německu z bláznivými zelenými aktivisty, kteří tam jsou ve vládě. A tak po té anabázi se synem a matkou, jsem opravdu viděl v televizi současného českého ministra zdravotnictví, jak srší oheňem a sírou proti všemu sladkému. Jeho rozšafná tvář se snažila občanům vnutit názor, že sladké nápoje je třeba ještě více zdanit, protože jsou prý škodlivé. A pak jsem se někde dočetl, že byly už vlastně jednou zdaněny, a to tím, že na ně byla zvýšena DPH. Tak pak nakonec zjistíme, že pravým záměrem není starost o občany, ale spíše o to, aby se do státního rozpočtu dostaly další finanční prostředky a aby lidé nenadávali. Což o to, stát peníze potřebuje. Ale když už byl návrh předložen, tak se to nemělo dělat tak humpoláckým způsobem, jak to provedl pan ministr.
A tak jsem si to v té své hlavě všechno sesumíroval a došel jsem názoru, že vlasně nejde ani tak o těch pár korun, které by občane zaplatili navíc. Jde spíše o to, že stát už zas začíná strkat nos do osobního soukromí občanů. Lidé nepotřebují žádné rady a příkazy, co by měli a neměli dělat. Každý z nás má svůj rozum a moc dobře ví, co si může dovolit. To by si měl současný pan ministr zdravotnictví dobře zapamatovat, a v prvé řadě řešit přetrvávající problémy v českém zdravotnictví, než dávat rady občanům. Jen ne sladký vládne světem. Asi tak.
J F Wanka
Every one of us sometimes likes to go for a sweet treat. Such a cream cake or a punch cut, and a nicely frothed coffee with milk, that’s a straight ticket to paradise. But even in this case, one should moderate and follow the long-proven rule that dictates that we should enjoy everything in moderation. Definitely not eating as many sweets as one of my friends. He is clearly exaggerating. I met him recently. We went to a nearby cafe and talked about everything. He hasn’t changed. We just sat down, so he ordered an Americano, poured six of those little bags of sugar into it, and ordered three large cakes with mounds of whipped cream. Wow, my chin fell off. I leaned towards him quietly so no one could hear and asked him if he would eat it all. He gave me a reproachful look, as if to say that I dare doubt that. He sipped his ultra-sweet coffee, white whipped cream remaining on his lips. It looked comical. It felt like he was slathering shaving cream on her, and all he needed was a razor in his hand to finally start shaving. And then he told me about everything possible with his mouth full. (Although he is almost forty, he is still single and lives with his mother). He talked about her, how she keeps reminding him, about work, how it annoys him there, and finally he said that he would prefer to be retired already. „Retired you?“ I nodded my head. „You’re fit as a fiddle. You could still break rocks.“ „Just let it be,“ he hung his head sadly, and the hypochondriac tendencies he often suffered from got under his skin again. Memories from the past were being recalled in our minds. We put them together like a mosaic into a single image. It was time to leave to meet again sometime.
After some time I met his mother. She was almost wringing her hands and still complaining about him. „You can’t imagine what he eats that sweet“ she kept repeating. And then she told me how when she bakes a cake, she hides it in the pantry and disguises it so won’t find it. That when she falls asleep, he sneaks down the dark corridor into the pantry and eats the entire pie. „After all, even the Minister of Health warns against sweets, how harmful it is, and he can’t tell.“ She told me about it with such vigor that she stammered. I didn’t want to be on either side, I just nodded my head neutrally so as not to offend her. When she was giving her testimony, she suddenly fell silent. But after a while she told me that she had to buy something else and left. After that I saw her in the store, putting a handful of biscuits in a basket. Certainly not just for yourself.
When a person comes to the Czech Republic, there is no shortage of surprises. Enough about what he will experience in Germany from the crazy green activists who are in the government there. And so, after the anabasis with the son and the mother, I really saw the current Czech Minister of Health on TV, fuming fire and brimstone against everything sweet. His cheeky face tried to impose on citizens the opinion tWhen a person comes to the Czech Republic, there is no shortage of surprises. Enough about what he will experience in Germany from the crazy green activists who are in the government there. And so, after the anabasis with the son and the mother, I really saw the current Czech Minister of Health on TV, howling fire and brimstone against everything sweet. His cheeky face tried to impose on citizens the opinion that sugary drinks should be taxed even more because they are said to be harmful. And then I read somewhere that they were actually already taxed once, by increasing the VAT on them. In the end, we will find out that the real intention is not to care for the citizens, but rather to ensure that additional funds get into the state budget and that people do not curse. What’s more, the state needs money. But when the proposal was already submitted, it should not have been done in such a sloppy manner as the minister did.hat sugary drinks should be taxed even more because they are said to be harmful. And then I read somewhere that they were actually already taxed once, by increasing the VAT on them. In the end, we will find out that the real intention is not to care for the citizens, but rather to ensure that additional funds get into the state budget and that people do not curse. What’s more, the state needs money. But when the proposal was already submitted, it should not have been done in such a sloppy manner as the minister did.
And so I summed it all up in my head and came to the conclusion that it is not so much about the few crowns that the citizens would pay extra. It’s more about the fact that the state is already starting to poke its nose into the personal privacy of citizens. People don’t need any advice and orders about what they should and shouldn’t do. Each of us has his own mind and knows very well what he can afford. The current Minister of Health should remember this well, and first of all solve persistent problems in the Czech health sector, rather than giving advice to citizens. Only not sweet rules the world. I guess so.
J F Wanka
Abychom vás mohli na našem týdeníku www.24nonstop.cz dál svobodně informovat o dění v politice, vědě a kultuře, potřebujeme vaší finanční pomoc. Případné finanční dary prosíme zasílejte na následující číslo účtu.
In order to be able to continue to inform you freely about events in politics, science and culture on our weekly www.24nonstop.cz, we need your financial help. Please send any financial donations to the following account number.
