Mnozí světovi experti na politiku si pokládají otázku, cože se to stalo s Amerikou. Jedná se o přirozený vývoj tamní politické scény, k němuž muselo zákonitě dojít, anebo je to vyobočení z přirozené reality, která provází Ameriku po celá léta? Ale postupně zjišťují, že nic tak strašného se tam neděje a že se konečně dostala do toho stádia, kde měla být už dávno. Ale čas ukáže, jestli tomu opravdu tak je.

Jaro je v plném proudu, ale počasí jakoby se zbláznilo. Jednou je teplo, podruhé zima, ale někdy nám poněkud vysoké teploty připomínají i horké léto. Pořád to někde vře, pořád to někde fičí, a to nejen v tom počasí. Ne že by se sluneční paprsky dotýkaly věcí a událostí, které se v současné době dějí. Ne že by měly něco společného s tím, co nám leží v hlavě. Mají vlastní setrvačnost. S příchodem teplých dnů budou stále více propichovat prostor a čas. A s nimi přijde i něco, co je zvláštní, ale z jistých pohledů i málo pochopitelné. A my si stále častěji budeme pokládat otázky, na které zatím nedokážeme odpovědět. Současné dění ve světě nám jich nabízí víc než dost. Cože se to děje s Amerikou? Rozumí svět Donaldu Trumpovi? Co vlastně sleduji republikáni svou neobvyklou politikou? Udělal nový americký prezident dobře, když se obklopil miliardáři? Pokusme se nad tím zamyslet.

Když byl pan Trump před lety poprvé zvolen americkým prezidentem, tak si to, co zamýšlel udělat v budoucnosti tak říkajíc ohmatával. Nedisponoval tehdy ještě takovou politickou sílou, aby prosadil své vize do nejmenších podrobností. Měl totiž tehdy kolem sebe četné oponenty, které nemohl ať už z jakýchkoliv důvodu přehlížet. Teď se pustil do svých plánů s patřičnou vervou. Pečlivě si vybral své spolupracovníky, a důkladně je i prověřoval. To se mu vyplatilo. Větší sílu má po nedávných volbách i v Kongresu. Ale jen na první pohled, protože tomu není tak docela. Ve Sněmovně reprezentantů bohužel disponují republikáni jen těsnou většinou, což mu samozřejmě přináší jisté obavy z budoucnosti. V polovině jeho prezidentského období se totiž budou konat doplňovací volby do Kongresu, a právě tam by se mu mohly jeho dosavadní kroky zle vymstít, protože by mohl ztratit právě tu většinu, kterou má dnes. Protože by mohly na Američany neblaze dolehnout jeho celní šarády, čímž by se mohla rapidně změnit i životní úroveň amerických občanů.

I když na veřejnosti vystupuje pan Trump velmi sebevědomě, přesto se může setkat v budoucnosti s nemalými problémy. Snadno by mohlo dojít k omezení jeho vlivu na rozhodování, což by se stálo kombinaci mnoha faktorů, včetně těch právních, ale i politických mechanismů ovlivňujících veřejné mínění, v čemž by mohla hrát velkou roli také některá média, která mu nejsou zrovna nakloněná. V Americe člověk nikdy neví, na kterou stranu se přikloní. Vše bude ale záležet na tom, jak úspěšně se mu podaří prosadit jeho dosavadní vize.

Současný americký prezident často tvrdí, že úspěšný politik a tvrdý vyjednavač musí mít v ruce i dobré karty. A právě ty by mohl lehce ztratit na své domovské politické scéně, protože Američané by mohli negativně hodnotit jeho kroky vůči spojencům, ale právě tak úzké vztahy s miliardáři, kteří ho finančně podpořili v předvolební kampani. I to by mu mohlo způsobit nemalé problémy, protože taková spojení politikům jen svazují ruce, ale mohou dokonce i ohrozit jejich politickou kariéru. Americká ústava totiž stanovuje systém brzd a protivah, které omezují pravomoci prezidenta. Pokud by ztratil v Kongresu většinu, může tato instituce přijímat zákony, které omezují prezidentské akce, a soudy by mohly prohlásit jeho rozhodnutí za protiústavní. Kongres může provádět také vyšetřování a slyšení, aby prozkoumal a zpochybnil veškeré jeho činy. Opoziční tlak by mohl proti němu mobilizovat veřejné mínění, což se může po nějaké době lehce stát.

Ale nelze současného amerického prezidenta za jeho kroky zcela zatracovat. Chce pozvednout svou zem, protože bývalá levicová vláda demokratů zanechala takový státní dluh, že se nám o tom muže jenom zdát. A co udělal pro Evropu, i když mu nemůže přijít na jméno? Konečně ji probudil ze sna zeleného šílenství. Konečně ji dokopal k tomu, aby se starala sama o sebe a aby si především zajistila svoji obranu. A že nemá dostatečnou inspiraci jednat s jejím současným vedením? Tak takový přístup si vysloužila sama, protože jí chybí charismatický vůdce, jehož by Trump uznával. Vcelku se ale dá říci, že nový americký prezident připomenul všem zemím jen to, co platilo už dávno předtím. Že jediné silné trumfy jsou budoucností tohoto světa. Světa, v němž silnější vyhrává. Ať se to komu líbí či ne.

Josef Machač

.