Tak to chodí na tom světě už bezmála tak dlouho, kdy se lidstvo začalo společenský formovat. Někdo je hold chudý, a někdo bohatý. I když dnes už nejsou tyto rozdíly tak markantní, přesto se dá říct, že někdo má víc, a někdo méně. A bezpochyby tomu ještě dlouhou dobu nebude jinak, protože člověk zatím nepochopil přírodní mechazmy, které tento stav ovlivňují. Pokusy o jejich zvrácení, jenž se v dějinách objevily, dopadly katastrofálně, a tak se naše civilizace záhy vrátila k zavedeným pořádkům. Že se může člověk dopracovat svou pílí k čemukoli, pro to existuje nespočet důkazů. Máš-li zdravé růce, a jsi-li celkově fit, pracuj sám na sobě a úspěch se dostaví. Horší je to však s těmi, kteří z vážných zdravotních důvodů nemohou pracovat vůbec, anebo jejich pracovní příležitosti jsou omezené na minimum, což je i můj případ, protože jsem postižen těžkou zrakovou vadou, a přesto se snažím vydělávat peníze a zařadit se do společnosti. Ale jsou i tací, kteří tak nemohou činit vůbec. Těm by měl stát pomáhat všemi prostředky.
Teď pár slov k té gentrifikaci. Je to takové prapodivné slovo, a mnozí občané ho nebudou ani znát. Jako když fouknete do chmýří z odkvetlé pampelišky, a záhy z ní nic nezbude. Takže krátce. Skrývá se pod ním termín pro lokální sociální a kulturní řešení problémů, jenž se zabývají důsledky toho, jestli-že bohatší lidé nakupují nemovitosti k bydlení v dosud méně prosperujících společenstvích. Ten, kdo se někoho ptá na to, je-li ochoten o této problematice diskutovat, zároveň předkládá otázku, jak chce takové přesuny realizovat, když filozofií současné civilizace je naprostá nedotknutelnost soukromého majetku. Je možné toto snažení pochopit i tak, že stát, ale i státní instituce, jenž regiony bezpochyby jsou, by měly nakupovat byty od soukromých investorů a nastěhovat do nich občany, o nichž si myslí, že to opravdu potřebují. A tady pozor! To nelze. Politické reprezentace v regionech by měly stavět byty z veřejných prostředků, ale nenakupovat je za drahé peníze od soukromých firem, protože takovéto jednání by v každém případě zavánělo nekalými úmysly. Když už do toho stát nainvestuje finanční prostředky, měl by poté úzkostlivě zvážit to, komu bydlení poskytne. Měl by tak činit zejména v prospěch těch, kteří nemají možnost si plnohodnotně vydělávat.
A to je v současné době i krédo vlády, jenž se právě formuje. Budou to právě investice, kréré od ní potečou i do regionů. I to je vzkaz pro ty politické subjekty zastoupené na sedmičkové radnici, které termín gentrifikace někdy používají. Měly by se starat především o to, aby se občané na Sedmičce cítili dobře a neobtěžovat je s nic neříkajícími termíny. Jejich prostřednictvím byli přece zvolení do svých funkcí.
Josef Machač