Ti představitelé evropských států, kteři zvedli ruku pro nominaci paní von der Leyenové na post předsedkyně Evropské komise si ani neuvědomují, jak Evropanům uškodili. Občané se dostanou opět do spárů různých zákazů a nařízení, což jim bude komplikovat život stejně tak, jak tomu bylo v minulosti.

Nejisté vyhlídky

Je po evropských volbách, a k našemu neštěstí můžeme očekávat, že se ve vedení Evropské unie asi moc nezmění. Evropská lidová strana bude mít opět největší zastoupení v Evropském parlamentu, a rozdělí si společně s liberály a socialisty nejlépe placené fleky ve vedení unie. To, co zbyde, budou paběrkovat ty politické síly, které tak silného výsledku ve volbách nedosáhly. Pokud budou siláci potřebovat jejich hlasy, tak to udělají fikaně, aby ty slabší neurazili. A pokud zjistí, že je ke svým záměrům nepotřebují, tak jim dají stopku. V opačném případě je uspokojí takovým resortem, který navenek vypadá důležitě, aby mohli nosit nos patřičně nahoru a aby poté mohli říct voličům ve svých zemích, že jejich vyjednávání přineslo ovoce. Uf to jsme se nadřeli budou vytrubovat hlásnými troubami do éteru. A ti výtězové moc dobře vědí, že člověk, kterého nějak zaangažují, je potom dobrý služebník. Až nás z těch unijních šarád může přejet husí kůže po zádech, když vidíme, co se po volbách v Bruselu děje. Sjeli se tam všichni jako vosy na med, a čekají na funkci, která by k nim mohla přilétnout. Mnohdy se ptáme sami sebe, proč bychom nad tím měli přemýšlet, když nám potom stejně nic jiného nezbude, než si na povolební realitu prostě zvyknout. Máme chodít se svěšenou hlavou a bědovat? Určitě ne. Je přímou povinnosti voliče, aby pozorně sledoval činy těch, které zvolí.

Musíme bedlivě sledovat i to, kdo bude příštím předsedou Evropské komise. Je potřeba se neodkladně ptát, co nás občany Evropy čeká v tom případě, když se dostane k moci znovu klika paní von der Leyenové, což je víceméně jisté, ale její nominaci musí ještě odsouhlasit Evropský parlament. Nejspíš bude všechno při starém, jen s malými niancemi. Zřejmě nám nezbude nic jiného, než si opět zvyknout na kontraverzní nařízení Evropské komise, asi bude dál pokračovat i mnoho diskutovaný Green Deal. Zelené reformy zřejmě nebudou prosazovány v takovém rozsahu jako v minulosti, ale díky jím si daňovi poplatníci stejně sáhnou hlouběji do kapes. Co se však stane s palčivým problémem, který hýbe celou Evropou? Tím je nepochybně otázka migrace. Tu musí noví vedoucí představitelé unie řešit daleko razantněji, než tomu bylo doposud. A to už jen proto, že jim zatlačí do zad ti poslanci, kteři byli zvoleni za pravicové strany a kteři se stanou jakousi brzdou v případě, že by se šéfové Evropské unie opět utrhli ze retězu. Co je však vůbec nejpalčivějším problémem Evropy, a co je potřeba neodkladně vyřešit? Jsou to rozhodné kroky vedoucí k důslednému zavedení ochrany vnějších hranic, s čímž souvisí i přísnějši úpravy azylových zákonů v členských státech. To se stane zřejmě jednou z největších výzev nového vedení, jakož i zvýšení konkureceschopnosti vůči vyspělým státům, a to zejména ve využívání nových zdrojů energií.

A právě vývoji nových technologií by měla Evropa věnovat tu největší pozornost. Do tohoto oboru musí investovat o mnoho větší finanční prostředky než tomu bylo v minulosti. Zatím jsme jen svědky toho, že unie rozkazuje členským státům, do kdy by měly být vyřazený tradiční pohony, ale zatím nevidíme snahu o to, jak se posunout vpřed v realizaci nových inovačnich programů. Někdo by možná mohl oponovat, že to skutečně dělá, ale když se na to podíváme pod drobnohledem, tak zjistíme, že peníze, které na tuto problematiku vydává, jsou používány na nic neříkající projekty, jejichž autoři se z nich jen obohacují, ale skutečné řešení problémů je v nedohlednu.

A co přinese budoucnost, podívame-li se do ní hodně hluboko? Určitě nebude nouze o překvapení. Může se stát dokonce i to, že se příští generace současným zeleným opatřením jen pousmějí. Naši civilizací s velkou určitostí čekají v budoucnosti ohromující objevy, pokud se ovšem sama sebe do té doby nezničí. V té budoucí době už možná nebude existovat nic z toho, na co jsme zvyklí dnes, napříč všemi obory. A co se týče ochrany životního prostředí? Tam budou určitě k dispozici technologie, které ho zkorigují, aniž by na to sáhla lidská ruka. Ale zůstaňme v přítomnosti a pozorujme současné dění ve vedení Evropské unie. A pokud to děláme opravdu precizně, tak zjistíme, že to, co se tam momentálně děje, nám přináší jen nejisté vyhlídky do té zatím mlhavé budoucnosti.

J F Wanka