Nouze o tváře

Co se to stalo v Česku, ale i v Německu? Proč tak razantně v obou zemích kolísají předvolební preference? Zamýšlíme se nad tím všichni. Ale politika je prostě nevyzpytatelná, jako ten náš život. Jednou jsi na výsluní, podruhé spadneš pod zem. O mezilidských vztazích ani nemluvě. Představme si situaci, kdy se chlap uchází o ženu. Musí ji něčím zaujmout, a je to jen na jeho charizmatickém jednání, o nabídce, ale prostě i tom, jak je ta žena ochotná jeho námluvy opětovat. Pokud ji nepadne do oka, je marné podnikat něco dál. Lásku si prostě nekoupíš, ať děláš, co děláš. Možná je na prodej náklonnost, ale co s ní, když v nitru je prázdno.

A tak v té politice to chodí podobně. Když se politická strana uchází ve volbách o přízeň občanů, musí vyexpedavat na trh osobnost, které občané uvěří všechno, co jim říká. Ale především to musí být člověk uznávaný všemi vrstvami obyvatelstva. Musí mít jasnou představu o tom, co prodává. Logistický zpracovaný program své strany, ne náhodně vymyšlené žvásty, nejenom otřepané fráze složené z toho, co zrovna letí, ale je potřeba nastínit vízi do bodoucnosti. Ukázat národu cestu k větší prosperitě a spokojenému životu. Není možné se mu vtírat do přízně takovým způsobem, jak to dělá estébák Bureš v Čechách. Jednou je levičák, podruhé zas pravičák. Podle toho, jaká je zrovna nálada občanů. Přebírá cizí nápady, a pak je prohlašuje za své, a co je nejhorší, publikuje je v různých blábolistických knihách, které za něj píší jeho PR-týmy.

Ale zlodějny tohoto typu se neobjevují jen v Čechách, vyskytují se i v Německu. Annalene Baerbock kandidátka zelených levicových aktivistů, zveřejnila ve své agitační knize to, co už kdysi někdo řekl, a byl z toho poprask. Pokazila s tím co mohla. I když to byly samé aktivistické bláboly, přesto to média řádně nafoukla a předvolební preference jim rázem klesly.

A teď, proč mluvím o té náklonnosti a lidské přilnavosti. Dosud nejsilnější frakce CDU-CSU poslala do boje o kancléřský post ministerského předsedu Severního Porýní-Vestfálska Armina Lascheta. V průzkumech oblíbenosti u občanů je hluboce pod tím, co by měl úspěšný kancléřský kandidát mít. A ten se chová jako amatér, jakoby byl v politice první den. Původně měl být kandidátem frakce daleko populárnější bavorský premiér Marcus Söder, který ale posléze musel ustoupit Laschetovi. A jak se ukázalo, byla to chyba. Z průzkumů je to jasně vidět.

Kandidát Unie ale udělal více chyb. Při povodních ho zabraly kamery jak se směje, a právě v tu chvíli, když prezident Steinmeier pronášel smuteční projev. Pak poté, co diskutoval s nějakým občanem, zatímco nad ním držela ochranka deštník, tak jeho možný volič mokl. I toto klukovské chování média patřičně rozmázla. Jsou to sice na první pohled jen maličkosti, ale zkušený politik by si měl dát na takové situace pozor, což jen zvyšuje pochybnosti o tom, jestli ho měla strana vůbec posílat do kancléřského boje. Zřejmě potřebovala poddajného člověka, který bude po případném zvolení pokračovat v politice kompromisů, kterou za své vlády prosazovala kancléřka Merklová a která bude bezpochyby i po svém odchodu z funkce šedou eminencí v pozadí politického dění.

Je pravdou i to, že Německu už delší dobu chybí charizmatické tváře, jenž by voliče nekompromisně dokázaly přesvědčit o svých vizích. I z těchto důvodů se zde Merklová držela tak dlouho, protože se nenašel člověk, který by ji mohl konkurovat. Je jiná doba a čas kompromisů pomalu mizí. Německo potřebuje rázného politického lídra, který by mu ukázal jasnou cestu do budoucnosti, a jenž by zatnul tipec zeleným levičákům deroucích se k moci.

F J Wanka