Nic netrvá věčně

V dnešní době už mnohdy nestačí hodit volební lístek do urny jen dle svého názoru a myslet si, že je to vyřízené. Rozhodující roli dnes totiž hrají z velké části méda. A to někteří političtí autokraté dobře vědí, a proto se je snaží co nejvíce ovlivnit. Pokud vládnou v té nebo one zemi delší dobu, tak se jim to daří přímo excelentně, protože ta veřejnoprávní mají stále něco společného se státním aparátem, a právě proto jsou politickou reprezentací snadno ovlivnitelmá. A když je tito předáci ještě vlastní nebo na ně mají přímý vliv, tak z takové konstelace nemůže vzejít nic dobrého. Ale když těmto lidem k tomu ještě zachutná i moc, tak je to přímo katastrofa, což dokládají i výsledky voleb v Maďarsku. Parlamentní volby vyhrál znovu Viktor Orban a jeho strana Fidesz.

Do volebeního klání v této zemi šly vládnoucí strana Fidesz premiéra Viktora Orbána v koalici s Křesťansko-demokratickou lidovou stranou, a proti ní se postavíla koalice šesti stran: Demokratická koalice, Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik), Politika může být jiná, Maďarská socialistická strana, Momentum Mozgalom a Dialog za Maďarsko pod vedením Pétera Márki-Zaye. Tato koalice měla společnou kandidátku i v komunálních volbách v říjnu roku 2019, kdy se její kandidát Gergely Karácsony stal primátorem Budapešti. Ale voleb se zúčastníly i další strany. Maďarská liberální strana, Hnutí Naše vlast, ReforMerek, Polgári Válasz, Igen Szolidaritás Magyarországért Mozgalom a Volner Párt.

Vítězství Fideszu se čekalo, ale nikdo nepředpokládal, že bude tak vysoké, když tato strana získala přibližně 53 procent hlasů. Spojená opoziční koalice Společně za Maďarsko uspěla především ve volebních obvodech v Budapešti, ale i ve dvou obvodech v jižním Maďarsku. Získala asi 35 procent hlasů. V parlamentu bude také poprvé krajně pravicová strana Naše vlast se získem šesti procent, a jednoho poslance tam bude mít i tamní německá menšina. Paralelně s volbami hlasovali Maďaři také v referendu o mnoho diskutovaném zákonu proti pedofilii, týkajícího se sexuálních menšin, které však nebylo nakonec platné kvůli nedostatečnému počtu zúčastněných voličů.

Orbán šel do voleb s jednoduchým a dobře pochopitelným sloganem, jenž byl voličům tamními médií ovládanými z velké části Fideszem, opakovaně vštěpován. Strašil je tím, že když levice vyhraje parlamentní volby, Maďarsko se dostane do války na Ukrajině, což prý není maďarský zájem, a tak je v sázce válka nebo mír. Měl tím na mysli mimo jiné i situaci, kdy by mu mohl Putin uzavřít kohouty s plynem. Ať to vezmeme z jakékoli strany, tak se prostě ukázalo, že Orbánova strategie se vyplatila a že na ni voliči nakonec přece jen skočili.

„Je to chyba, není to naše válka. Tady se dá všechno ztratit, ale nemůžeme nic vyhrát“ hřímal Orbán. Při těchto slovech si člověk pomyslí, co chce dělat dál, až nastoupí opět do úřadu. Chce se orientovat na Rusko, a zároveň i na Evropu? Bude to vůbec proveditelné, aby z unie bral dotace, a současně uzavíral kšefty s Putinem? Jednu věc ale bude muset zřejmě přece jen udělat. Jasně se vyjádřit, na které straně v ukrajinském konfliktu stojí, protože na dvouch židlích prostě sedět nemůže. A když to neudělá, tak dostane svoji zem do ještě větší izolace.

I když mezinárodní pozorovatelé uznali maďarské volby za regulérní, tak naproti tomu je jasné, že nebyly zcela férové, protože Fidesz ovládá jak ta veřejnoprávní, tak i ta privátní média, čímž v nich nebyla dána opozicí plnohodnotná možnost, aby se prosadila. Maďaři prostě vyměnili své pohodlí za utrpení druhých. Ale nic netrvá věčně, a tak i Orbána jednou voliči z jeho křesla vyženou. Otázka zůstává, jak dlouho to bude trvat, a co po něm do budoucnosti zůstane.

Josef Machač