Co je v domě, není pro mě.

Kdo z nás chlapů, by se nepodíval na hezkou holku, když si oblékne minisukni a hodí nohu přes nohu. Kdo z nás by jejím vnadům nepodlehl. Tedy nemyslím to tak, že by jí okamžitě zobal z ruky, ale prostě po ní jen tak lehce nehodil očkem, a přitom si v duchu nepřál aby právě on byl její chlap. Ale jeden krátkej pohled nic neskazí, i když nedobude její srdce. A teď pozor. Takové děvče si toho nesmí vůbec všimnout, protože by se mohla na takového šibala osopit a zeptat se ho, jestli není sexuální maniak. Ale to je právě ten grif, aby si takového kuku nevšimla. Zakroutit očkem sem a tam, mít vážnej obličej a budit dojem, jakoby se vůbec nic nestalo. Ale jeden pohled nic neskazí, i kdyby na chleba a pivo nebylo.

Copak, když se to stane někde ve veřejném prostoru, a i když si toho taková dáma všimne, tak vás odbyde jen tázavým pohledem, to věru ještě jde. Jestli-že se to však stane v nějaké firmě, tak můžete počítat s nemalými problémy. V takovém prostředí vás čeká buď posměch spolupracovníků nebo určitý postih, pokud se stane ještě něco horšího, než ten pohled jediný, a když si navic vaše kolegyně posléze postěžuje šéfovi. Ve vládních kruzích je to ještě horší. Takovému chlapovi, pokud provokativní ženštině někdo zaplatí, aby ho potopil, hrozí přímo profesní komplikace, ale v některých případech i konec jeho celé kariéry. Jeden neuvážený pohled a neuvážená ruka vstažená k baby-hůlkám, znamená zalézt deset metrů pod zem. A s politikou bývá obvykle konec.

A přesně tak to částečně dopadlo i s Borisem chrabrým, končícím britským premiérem. Bujaré večírky za dob pandemie, a poté i flirtování s děvčaty v Downing Street mu zakroutily krkem. Ale co na tom získá Anglie jako celek? Ztratí charizmatického premiéra, jehož uz nikdy nezíská zpět.

Ovšem toho, čeho se Boris Jonson dopustil, pokud pomineme nějaké ty jeho flirty, je zejména to, že pořádal reje v té době, kdy se ostatní občané museli omezovat. Takový přečin je prostě pro politika neodpustitelný, protože člověk v pozici premíéra, by měl jít svým spoluočanům příkladem. Tady jde bohužel charizma do pozadí a převažuje zodpovědností vůči národu.

Boris chrabrý to pochopil a odchází. V Rakousku to pochopil i oblíbený kancléř Kurz, i když nepořadal žadné večírky ani flirty s dámami, a také odešel. A jak je to v naší drahé vlasti? O tom ani nemluvit. Také se tady pořádaly sedánky za dob pandemie, ale nikdo neodešel. A dnes? Polojasno. Ti, kteří by měli odstoupit ze svých vládních funkcí za přečiny svých stran, opouštějí je jen tak na oko. Kéž by to zůstalo jen u těch flirtů s děvčaty. Ale i ty nejsou zcela bezpečné. Jak to přesně vystihuje zavedené přísloví, které by měl mít každej chlap na paměti. Co je v domě, není pro mě!

Josef Machač