Na dno

Když Česká sociální demokracie (ČSSD) vstupovala do Babišovy vlády, slibovala svým voličům, ale i veřejnosti, že ho bude krotit v jeho mocenských ambicích. Nic z toho se bohužel nestalo. Hnutí ANO stále ve vládě socialisty přehlasovává, a politický kapitál z řízení státu si přisvojuje. V ústraní čeká kontroverzní politik Okamura, který je ochoten v ní ČSSD nahradit, což si straničtí představitelé uvědomují a zuby nehty se drží u moci.

Působí ve vládě navzdory tomu, že se na veřejnosti staví do role nejstarší demokratické strany u nás. Ona sama prošla docela zajímavým vývojem. Po první světové válce ve dvacátých letech se v její struktuře odehrály podstatné změny. V té době se v ní snažili dostat k moci lidé, kteří ji chtěli proměnit ve stranu sovětského typu. Toto křídlo se poté oddělilo a utvořilo samostatnou Komunistickou stranu.

Za první republiky působila oficiálně do doby před okupací. Za druhé světové války se mnoho jejich členů zapojilo do odboje. Po ní existovali do roku 1948, kdy se opět rozdělila a část z ní se přesunula do emigrace. Po komunistickém puči zanikla. Socialistická strana, která zde byla za totality, neměla se svobodnou Sociální demokracií nic společného. Nesměla nic, a také nic neznamenala.

Po roce 1989 se z ní stala Česká sociální demokracie, která stála v té době spíše na okraji politické scény až do doby, kdy se jejího předsednictví ujal dnešní prezident Zeman. Ten ji dostal do parlamentu a posléze i do vlády.

Dnes chybí straně charizmatický vůdce, který by dokázal přesvědčit voliče, ale i svoje spolustraníky o správnosti stranické linie. Dodnes nedokázali její lídři dostatečně ospravedlnit před velkou částí svých spolustraníků vstup do Babišovy vlády, a museli o tom vypsat referendum. To dopadlo s odřenýma ušima ve prospěch vládního angažmá. Jejich argumentace o hlídacím psu premiéra už dávno vyčpěla, a tak důvěra v ní je ve straně na bodu mrazu, i když stranické špičky tento výklad odmítají. Stačí sledovat postoje jednotlivých krajů: co kraj to jiný názor na stranickou politiku. Ale i ministři za socialisty v současné vládě vydávají ve svých rezortech mnohdy nepochopitelná rozhodnutí, což budí u voličů nedůvěru. Ve straně panuje klientelismus a nadaní členové, kteří by se na takové funkce hodili stojí opodál. Mnozí by je možná ani nepřijali, protože nechtějí nést zodpovědnost za politiku současného vedení.

Socialisté by se měli nad sebou zamyslet, než dojde k nejhoršímu v podobě rapidního poklesu preferencí. Parlamentní volby se blíží a pětiprocentní laťka pro vstup do sněmovny je obchází jako temný stín. Na dno je vidět stále víc.

Josef Machač