Druhý týden v dubnu, ze soboty na neděli, napadl Irán Izrael. Byla prý to odveta za izraelský útok na iránské velvyslanectví v Damašku, k čemuž se sice židovský stát nepřihlásil, ale všichni jsou přesvědčeni, že to udělal. Íránští teokraté tam poslali velké množství dronů a raket najednou, aby zmátli izraelskou vzdušnou obranu. Téměř všechny byly sestřeleny. A vládní představitelé v Izraeli přemýšlelí, jakým způsobem jim to odplatit. USA a jejich spojenci se nechali slyšet, že by mělo být v této záležitosti postupováno obezřetně, aby se v oblasti středního východu nerozhořel válečný konflikt. A tak byla izraelská reakce dlouho otevřená. Očekávalo se, že může přijít v blízké době, ale třeba i někdy v budoucnosti. Až v posledních dnech byly hlášeny na íránském území výbuchy, které se ozývaly z provincie Isfahán. Izraelští představitelé sice žádný útok oficiálně nepotvrdili, ale západní média tvrdí, že byl proveden právě Izraelem.

Po všech těchto šarvátkách zůstává otázkou, jak se ke všemu postaví Spojené státy. Nejde tu jen o Izrael, ale jde tu především o prestiž Ameriky v této oblasti, jenž má zde své mocenské zájmy. I když rivalita mezi Židy a Araby sahá daleko do minulosti, přesto musíme přemýšlet i o tom, kdo přiživuje všechny konflikty, které se v poslední době v této oblasti udály, a i s ohledem na to, že se rozšiřují právě v době, kdy se válčí na Ukrajině. Je to především Irán sám, ale současně do toho strkají nos i ruské tajné služby, jenž v této vzájemné národnostní nevraživosti přilévají olej do ohně. Možnà, že by se mohlo někomu zdát, cože má s tím společného právě Rusko. Jednoduchá dedukce. Chce tím odvrátit pozornost od své agrese proti Ukrajině.
V Rusku se konaly před časem prezidentské volby, v nichź ve zmanipulovaném hlasování vyhrál prezident Putin. Nerostly mu křídla, a proto si myslí, že silou rozšíří vliv své země do hlubokých útrob Evropy. Chce rozmělnit vojenskou pomoc západních stàtů a USA, aby si Ukrajinu zcela podrobil. A pokud by spojenci selhali ve své podpoře této zemi, zakousl by se i do dalších zemí v této oblasti. Jeho mánie znovu obnovit bývalé sovětské impérium nezná hranic.
Ale jak jsme už řekli: na středním východě se nejedná jen o Izrael. Nechají tam USA íránským teokratům volnou ruku? Dopustí, aby se z této země stala jaderná mocnost a diktovala tomuto regionu? Takové konce by pro Ameriku určitě nebyly stravitelné. Ale zatím to vypadá tak, že zůstane jen u sankcí, které už v minulosti na tento stát USA uvalily, což se potkalo s málo úspěšným účinkem, protože byly i díky Rusku Iránem obcházeny. A totéž činil také Irán ve prospěch Ruska, když na něj západnî státy uvalily sankce kvůli válce na Ukrajině.

Na podzim budou ve Spojených státech prezidentské volby. Kdo se asi posadí do oválné pracovny? Současný prezident Biden nebo Donald Trump? To zatím zůstává nezodpovězenou otázkou. A tak můžeme jen spekulovat, jaká bude reakce příští politické reprezentace v Bílém domě k problémům na středním východě, ale i k válce na Ukrajině. Pokud tam zůstane Joe Biden, tak bude prosazovat stejnou politiku jako dnes. Ale pokud zvítězí Donald Trump, tak můžeme jen doufat, že politika budoucí administrativy se úplně neotočí o sto osmdesát stupňů, což může naznačovat i Trumpův poněkud smířlivější postoj k Ukrajině. V každém případě, ať tam bude kdokoliv, tak musí se vší razancí dát Iránu a jeho přisluhovačům najevo, že se nemohou ve světě dál bezmezně rozpínat. Ať už to budou ještě tvrdší sankce, ale i možné lokální údery na nějaké regiony mimo iránské území, kde jsou přítomné přímo iránské jednotky, nebo ty, jenž Iránu slouží. Zdá se pravděpodobné, že tam by mohla americká pěst v budoucnosti udeřit. A co se týče toho nového prezidenta? Zkuste si vsadit, možná vyhrajete.
J F Wanka, Salzburg