Vlahé letní noci

Všude je klid. Jen cvrčci v trávě spřádají svojí píseň. Jen tu a tam se ozve zašustění. To jak se na stromě pohne ještě nespící pták, nebo v houští přeběhne nějaký živočich. Jinak se nic nepohne. Je jasná srpnová noc. Je to čas jako dělaný pro to, abychom si sedli na klidné místo a přemýšleli o minulosti. Vybavili si události, které jsme kdysi prožili a které se nám dokonale vryli do ponětí.

Onen srpnový večer jedenadvacátého, roku šedesátého osmého byl výjimečný. Nikoli pro jeho letní atmosféru, ale tím, co mu tehdy na naší politické scéně předcházelo. Po několika letech zdánlivého uvolnění tehdejšího komunistického režimu, se vznášela nad naší zemí bouře, kterou si sice nikdo nepřál, ale její blesky byly na spadnutí. Byl jsem tehdy ještě malý kluk, ale na to, co se tenkrát stalo, nikdy nezapomenu. Otec byl neklidný, protože něco tušil. Jeho postoj k totalitnímu režimu byl v celém okolí známý. Seděl na zahradě našeho malého domku a nemohl spát. I když, nás děti už dávno zahnali do postele, přesto jsem si našel příležitost, abych mnohé slyšel.

Byla pozdní noc, ale ještě jsem nespal. Otevřeným oknem se náhle do místnosti zvenku linul zvláštní hluk. Do toho všeho jsem zaslechl otce, jak na celý dům křičí: „Už jsou tady ty svině, já jsem to věděl“. To byl konec svobody našeho národa. Když jsem trochu dospěl, plně jsem si to uvědomil. A trvalo to až do roku 1989, kdy jsme ji konečně získali.

Od té doby uběhlo mnoho let. Mohli bychom si zákonitě myslet, že dnešní Rusko se už odpoutalo od totalitní minulosti a že by se mělo konečně zařadit mezi demokratické země. Bohužel. Události v tamní oblasti potvrzují, že v ní prezident Putin míní dál pokračovat.

Podporuje běloruského diktátora Lukašenka, a co je nejhorší, likviduje silou i opozicí ve vlastní zemi. Likviduje nepřirozenými prostředky novináře a politiky, kteří mu nejsou po chuti. Přední opoziční politik Alexej Navalny (44) leží v bezvědomí v nemocnici potom, co mu byl údajně po jeho předvolební cestě po Sibiři podán jed, což však není ještě přímo potvrzené. Vše se vysvětlí, až bude nezávisle vyšetřen v Německu, kam byl po počáteční nechuti ruských úřadů převezen.

Kdyby se jednalo jen o ojedinělý případ, mohli bychom si myslet, že jde o spekulaci. Když však byli přímo fyzicky zlikvidování další jeho kritici jako paní Politkovská a pan Němcov, zdá se, že toto tvrzení je pravdivé. I když se mu nikdy nedalo přímo nic dokázat, jedná se o velmi podivné okolností.

Dnes můžeme prožít ty vlahé letní večery a noci bez obav. Snad se už nemusíme bát projevit svobodně svůj názor. I když, jsme v posledních létech někdy na pochybách, přesto jsme stále svobodní. Toto privilegium si nesmíme nechat vzít. Aby se už nikdy nestalo to, co se nám přihodilo před padesáti dvěma lety.

Josef Machač