Co nám zbylo

Že tenkrát mrzlo jen praštělo, že se lidé k sobě chovali ohleduplně, že jsme stáli na náměstích, abychom si vybojovali svobodu. Ale koneckonců píši o tom každý rok. Sedmnáctý listopad 1989 byl jen začátkem toho, po čem jsme celá léta komunistické totality toužili. Být občanem tohoto státu, ktery sám rozhoduje o všem, co ve svém životě dělá, v čem podniká, a nechce, aby mu právě on do toho mluvíl. Aby mu kázal to, koho má uznávat, jakým směrem se má ubírat jeho životní pouť. Proti dějinám možná krátká, ale vůči němu samotnému zcela smyslná. Od těch dob uběhlo 33 let, a my zrovna v tuto dobu hodnotíme to, co nám naše tehdejší snažení přineslo. Nám svobodu, ale národům, které se odtrhli od diktátorských režimů, aby mohly žít svobodně, válku a utrpení. Neuvěřitelné, ve dvacátém prvním století. Proto s nimi musíme být solidární a v jejich úsilí jim pomáhat. Takovým státem je i Ukrajina, jenž vede válku právě za tyto ideály. Ale i demokratické státy musí být obezřetné a svoje výdobytky udržovat a bránit, protože i ony mohou být ohroženy. Důkazem toho je incident, který se stal před několika dny v Polsku.

Na území severoatlantické aliance spadla raketa, ktera zabila dva lidi, ale zatím se neví, kdo jí vlastně vypálil. Její vedení je podle prozatimního vyšetřování toho názoru, že byla ukrajinská. Co se však stane, pokud se zjistí, že byla opravdu vypálena z ruského územi? Co potom? Jak budou západní státy reagovat? Ať tak nebo tak, měli by patřičně ukázat Rusku tvrdou ruku. Ať šlo o omyl nebo úmysl, i tak je za to zodpovědný diktátor Putin, protože kdyby nepodnikal na Ukrajinu raketové útoky, nikdy by se to nestalo.

A proto vzpomínat na to, co jsme my starší v oněch listopadových dnech prožili, kdy jsme stáli na náměstích, abychom si vydobyli svobodu, je v těchto dnech naší přímou povinností. Vím, že se opět vracím do minulosti, což nerad dělám, ale tohle je zcela výjimečná situace, protože těch výdobytků, kterých jsme tenkrát dosáhli není málo. Zbyla nám svoboda, ale i záruka toho, že si každý z nás můžeme zvolit politika a příslušnou stranu bez toho, aby nás za to někdo pronásledoval. Největší kapitál, který si jen můžeme představit.

Josef Machač