Dva světy

Dva světy

Posuzujeme-li určitou situaci nebo někoho, nebo něco, neubráníme se bezpochyby emocím. Přísně posuzujeme ty, kteří nám nejsou sympatičtí, k nimž cítíme určitou zášť nebo nejsme jejich přívrženci. Prostě posuzujeme-li věci nebo události, kterým nejsme nakloněni, máme tendenci je veřejně pranýřovat, hledat argumenty, proč jsou opravdu tak špatné, a tak možná někdy trochu opomíjíme realitu. Jak […]

414

Posuzujeme-li určitou situaci nebo někoho, nebo něco, neubráníme se bezpochyby emocím. Přísně posuzujeme ty, kteří nám nejsou sympatičtí, k nimž cítíme určitou zášť nebo nejsme jejich přívrženci. Prostě posuzujeme-li věci nebo události, kterým nejsme nakloněni, máme tendenci je veřejně pranýřovat, hledat argumenty, proč jsou opravdu tak špatné, a tak možná někdy trochu opomíjíme realitu. Jak ovšem zjistit, kde ta pravda opravdu je? Jeden říká to, druhý zase ono, a nakonec z toho vznikne směs, která připomíná množství luštěnin nasypané do jedné nádoby. Teď si výběr ten správný druh. A tak hrábneme do té nádoby a vybereme jen tu sortu, kterou jíme nejraději. Se směsicí názorů je tomu zrovna tak. Ale pozor! Vybereme-li ten, co je nám nejblíže, i tak k němu musíme připojit vlastní úsudek. Vždyť jsme přece přemýšlející lidé. Musíme úzkostlivě hodnotit to, co nám ten nebo onen řekne. A to je naše vnitřní pevná hráz, kterou si nesmíme nechat nikým prolomit.

Žijeme totiž v době, kdy jsme zavaleni informacemi. Sdělovací prostředky všeho druhu na nás chrlí nespočetné množství informací, a ty se mnohdy zásadně liší. Záleží na pohledu každého subjektů na určitý problém. A že politika v tom hraje téměř stěžejní roli, to snad není potřeba připomínat. Ale ať nás její drápy sevřou jakkoli, přece jsou pro nás občany důležitá holá fakta. Jen my sami pozorujeme na svých osudech to, co se právě v určitém čase děje. Jako zaměstnavatelé ohodnocují svoje zaměstnance, tak i my bedlivě sledujeme politiky, které posílají naše volební hlasy do vedoucích státních funkcí a kteří jsou placení z našich daní. A tady je důležité to, aby takové občanské posudky pocházely z naší hlavy a abychom nebyli závislí na tom, co se nám servíruje. Dosavadní prožitý život je nejlepší četník. Buď s ním jsme spokojeni, nebo ne.

A právě s kvalitou našeho současného života spokojeni být nemůžeme. I když, ho citelně poznamenal čínský vir a mnoho lidí díky němu vážně onemocnělo, přesto současná vláda tento stav, viditelně nezvládla. Když už v létě dobře věděla, že vývin vakcíny je ve stádiu testování, navzdory tomu se na jeho vstup na trh nepřipravila. Začala vytvářet očkovací strategii v době, kdy některé státy jako je Německo už ji připravili s předstihem. Další problém je ve vládních opatřeních. Jejich nutnost lze vzhledem k narůstajícímu počtu nakažených chápat, ale jejich hierarchii, kterou vláda zavedla a sama jí nedodržuje, je třeba nutně nazvat chaotickou a předem nepromyšlenou.

Mnoha firmám znemožnil stát podnikat. Měl by jim ale zaručit kompenzace, které by je alespoň v mezích možností odškodnily. Neděje se tak, přestože vláda tvrdí, že tak činí. Realita je však úplně jiná. Naplácala množství programů, z nichž ani jeden není zcela ideální. I tu pětistovku na den nedostali všichni, kdo byli poškození. Finanční správa se kroutí jako had, než ji potřebným přiřkne. Dokonce jim dává najevo, že když svoji žádost stáhnou, vyhnou se tím různým nepříjemným kontrolám. Sám s tím mám osobní zkušenost. Chaos a neschopnost řešit současnou pro občany těžkou situaci, to je melancholický obraz současné Babišovy vlády.

Žijeme ve dvou světech. V tom jednom se nám tvrdí, že všechno je zalité sluncem a že ti, kdo na něj mají jiný názor, jsou dezinformátoři. Ten druhý je prošpikovaný tvrdými fakty, která nelze pominout. Ke kterému se přiklonit? To si musí každý občan rozhodnout sám.

Josef Machač   

Další články

Slaboduché seriály, nic neříkající články, bažení po senzaci za každou cenu. Takový je obraz bulvárních televizí a různých drbavých plátků, pro které je slušnost nic neříkajícím pojmem. Ani ucta k zemřelým nedokáže jejich snažení zastavit. 120

Slaboduché seriály, nic neříkající články, bažení po senzaci za každou cenu. Takový je obraz bulvárních televizí a různých drbavých plátků, pro které je slušnost nic neříkajícím pojmem. Ani ucta k zemřelým nedokáže jejich snažení zastavit.

Přišel jsem domů a svíčku jsem dal právě do toho starobylého svícnu, který jsem po své babičce zdědil. Zapálil jsem ji a dlouho se díval do třepotajícího ohýnku na jejím knotu. Aby mně do toho nikdo nekecal, aby k tomu někdo netlachal slaboduché komentáře. Zaplať Pán Bůh, že moje babička nebyla celebritou. .

Přečíst článek
Lidé stále častěji vnímají chaos na Ministerstvu práce a sociálních věcí, protože se ukazuje, že tam jedna ruka neví, co dělá ta druhá. Všímají si i toho, jak funguje Česká pošta, která mohla být prosperujícím státním podnikem. Zatím jde všechno v těchto institucich od desíti k pěti. Bude tomu jinak? 235

Lidé stále častěji vnímají chaos na Ministerstvu práce a sociálních věcí, protože se ukazuje, že tam jedna ruka neví, co dělá ta druhá. Všímají si i toho, jak funguje Česká pošta, která mohla být prosperujícím státním podnikem. Zatím jde všechno v těchto institucich od desíti k pěti. Bude tomu jinak?

Ale na druhou stranu by si měl předseda vlády pan Fiala dávat na přešlapy svých koaličních partnerů větší pozor, protože i za jejich činy jako ministerský předseda zodpovědný prostě je. Kéž mu to vnukne inspiraci v tom smyslu, že každý silný stát, měl by mít i silnou a zodpovědnou sociální politiku. Měl by si ve své kuchyni dokonale zamést, ale dávat si i pozor na to, že by ho mohly před podzimem tyto jeho přívěsky snadno podrazit. Nebylo by to poprvé.

Přečíst článek
Nedávné parlamentní volby v Německu přinesly mnohá překvapení. Křesťanské strany je sice vyhrály, ale ne s takovým výsledkem, aby si zajistily pohodlnou většinu v parlamentu. Nad touto problematikou se zamýšlí J. F. Wanka ve svém fejetonu na týden Debakl. 231

Nedávné parlamentní volby v Německu přinesly mnohá překvapení. Křesťanské strany je sice vyhrály, ale ne s takovým výsledkem, aby si zajistily pohodlnou většinu v parlamentu. Nad touto problematikou se zamýšlí J. F. Wanka ve svém fejetonu na týden Debakl.

Frakce CDU-CSU nedostala v německých parlamentních volbách pohodlnou většinu v Bundestagu. Musí se tedy opět spoléhat na levicové socialisty. To se jí však může do budoucna vymstít, protože Alternativa pro Německo by mohla dosáhnout v těch příštích volbách takového výsledku, že už bez ní nebude možné složit budoucí vládu. Z toho plyne poučení. Je lépe svého politického soka usměrnit v koaliční vládě, než ho nechat neomezeně vládnout.

Přečíst článek

Líbí se vám naše práce?

Jsme nezávislý blog, který se snaží přinášet aktuální informace z Česka o vědě, politice a kultuře. Naše redakce funguje díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Pokud se vám líbí, co děláme, můžete nás podpořit libovolným příspěvkem na účet:
246279785/0300 Číslo účtu zkopírováno.

Děkujeme za vaši podporu, která nám pomáhá zůstat nezávislí!

Neváhejte nás kontaktovat