Fejeton týdne: „Důvěra“

Když se dohodnete s kamarádem, že spolu zajdete na pivo, a pak tam nepřijdete, aniž byste mu dali vědět, že vám do toho něco vlezlo, myslí si o vás, že jste nespolehliví. Je pravda, že vám může být jedno, co si o vás myslí, ale v budoucnosti se může stát to, že budete od někoho něco potřebovat, a ten se zeptá onoho člověka na jeho mínění o vás. Nebude rozhodnut, zda vám má vyhovět, a prostě se zeptá svého známého na jeho mínění. Ten si vzpomene na tenhle škraloup a řekne mu: „Jo ten je nespolehlivej. Nevím, jeslí je mu možné důvěřovat“. A tím můžete ztratit svoji životní příležitost v čemkoliv. Dejme tomu, že se to nestane. A to posezení na pivu? Vem to čert. Přesto vás trochu trápí svědomí, pokud jste zvyklí jednat na rovinu.

Horší je však to, když něco slibujete národu jako vůdčí politici. Když nečiníte něco, co jste předtím prosazovali, ale záhy jste to zakopali hluboko pod zem. Pak si lidé řeknou, že jste tlučhubové a že jste zklamali jejich důvěru. Přesně to se stalo, i když přeneseně, současné vládě. Lidé v ní ztrácejí důvěru. Co na tom je však nejhorší fakt, že tu důvěru v ní ztrácejí pomalu i ti, kteří ji dříve věřili. A to se podobá polibku smrti. Ne té covidové, ale té smrti ztráty důvěry.

V naší zemi se vůbec za vlády babišovců, socanů a jejich podporovatelů komunistů dějí divné věci. Do sbírek zákonů se dostávají různé dodatky a nepatrné předělávky, které sice nejsou navenek tolik viditelné, ale ve své podstatě stále více omezují osobní svobodu občanů. Jsou to takové ty změny, že si jich obyčejný občan ani nevšimne. Vidí to jen tehdy, když se s takovým zákonem dostane do konfliktu.

Nouzový stav, zavedený kvůli šíření čínského viru na základě zákona o bezpečnosti České republiky č. 110/1998 Sb. ještě všechno prohlubuje. Na státní zakázky není zapotřebí vypisovat výběrová řízení, a tak je všechno ještě více ukryté v neprůhledné mlze. Nákaza je nebezpečná a čínští komunisté by světu měli zaplatit reparace za to, že se nekontrolovaně rozšířila z jejich území do okolního prostoru. Ale když ji tu už máme, je potřeba s ní bojovat. Toho však nelze dosáhnou bez pomoci a pochopení občanů, kteří by vládě měli důvěřovat. Ta by naopak měla směrem k nim vyslat dokonalou PR-osvětu, aby ji jim vysvětlila, proč tu nebo onu věc dělá. To nečiní, a pak se diví, že se lidé, i opozice čertí. Současný premiér sice tvrdí, že jsme všichni na jedné lodi, ale zatím on sám dělá pravý opak. Chce vyřešit všechno sám, což mu jaksi moc nejde. Vzniká z toho zmatek, který zaneřádil celou naší zem ovzduším nedůvěry v současnou vládní garnituru. Všichni se vztekají, protože vidí, že nabijí střelivo do nadcházejících parlamentních voleb. Střelivo vysokého kalibru s heslem: „Tak vidíte. Všechno jsem vyřešil, ze všeho jsem vás vytáhl. Jsem ten nejlepší“!

Důvěra by měla být základním rysem lidské povahy. Bez ní není možné uskutečňovat důležité projekty, není možné vést firemní strategii, pokud nemá majitel důvěru ve své zaměstnance a naopak. Bez ní nelze ani zakládat manželské svazky, které na ní i mnohdy zkrachují. Přesto je nutné mít ji pořád po ruce a prosazovat ji za každou cenu. Ten, kdo se ji neřídí, neprosazuje její přednosti, a v neposlední řadě i ten, kdo ji ztratil, měl by se uchýlit do ústraní.

Josef Machač