
Přííliš poklidné dopoledne.
Nedělní dopoledne po dvacátém osmém říjnu, svátku české státnosti, bylo v podstatě klidné. Když pomineme večer před ním, kdy prezident Pavel rozdával vyznamenáni. Vsadil na jistotu, aby nikoho neurazil. Všichni byli zřejmě spokojeni, že se jim takové pozornosti dostalo. A těm, jimž vadila prezidentova minulost, tak ti to nedali najevo. Člověk může jen hádat, cože se odehrávalo v jejich hlavách. Čert ví. Ale dekórum bylo zachováno, a to je hlavní věc. A tak po večeru, když se občan dobře vyspal, tak se probudil do poklidného nedělního rána. Slunko se na chvíli ukázalo z pod mraků, a jinak se nic nestalo.
Nestalo se nic ani poté, když se utkali v debatě na televizi Prima panové Stanjura (ODS) a Fiala (SPD). S podivem bylo přetřásání problémů z české politiky až příliš poklidné. Cože se to stalo? Až by mohl občan nabýt dojmu, že se v naší politice lámou ledy a že by mohla být kultura mezistranických kontraverzí na bodu klidu. Žeby? Ale nechval dne před večerem. Možna, že to byla jen zatáčka někam do hlubokých vod věcí neznámých.
A po této debatě, a to v době, kdy daňový poplatník seděl pohodlně v křesle svého bytu a přemýšlel o tom, kolik peněz mu vytáhne „úsporák“ z jeho portmonky, tak tehdy na něj z primové obrazovky vykoukla lišácká tvář předsedy hnutí ANO Babiše. Klel, a čpěl síru a oheň na součanou vládu, skákal moderátorce do reči, a z jeho čertích spárů ušel jen málokdo. Prostě Babiš, kterého si všichni pamatují z dob, když byl premiérem. A to se říka, že když člověk stárne, tak za tu dobu zmoudří. Až na tuhle výjimku to bylo jinak poklidné nedělní dopoledne plné srandy. A pak si lidé stěžují, že politická satira vymírá. A kde máš čerte kropáč, už je zase tady.
Josef Machač
Too peaceful a morning.
The Sunday morning after the twenty-eighth of October, the holiday of Czech statehood, was essentially calm. If we skip the evening before it, when President Pavel was handing out awards. He made sure not to offend anyone. Everyone was apparently pleased to receive such attention. And to those who were bothered by the president’s past, they didn’t show it to you. One can only guess what was going on in their heads. The devil knows. But decorum was maintained, and that’s the main thing. And so after the evening, when the citizen slept well, he woke up to a peaceful Sunday morning. The sun appeared from under the clouds for a moment, and nothing else happened.
Nothing happened even after that, when Mr. Stanjura (ODS) and Mr. Fiala (SPD) competed in a debate on Prime TV. Surprisingly, the shake-up of problems from Czech politics was all too peaceful. What happened? When the citizen could get the impression that the ice is breaking in our politics and that the culture of inter-party controversies could be at a point of calm. Reall? But never say never. Maybe it was just a turning somewhere into the deep waters of things unknown.
And after this debate, at a time when the taxpayer was sitting comfortably in the armchair of his apartment and thinking about how much money the „savings“ would take out of his purse, that’s when the fox face of the chairman of the ANO movement Babiš peeked out at him from the prime screen. He cursed and threw brimstone and fire at the government, jumped into the moderator’s speech, and only a few people escaped from his devilish clutches. Simply Babiš, whom everyone remembers from the days when he was prime minister. And they say that when a person gets old, he becomes wiser during that time. With this exception, it was otherwise a peaceful Sunday morning full of fun. And then people complain that political satire is dying out. The opposite is true. It’s here again.
Josef Machac