Muž, který měl kolty proklatě nízko

Je to už dávno, ale ne tak, aby si ti starší z nás nepamatovali, co se tenkrát dělo. Když nastoupil ve Spojených státech republikán Ronald Reagan do prezidentského úřadu, blížil se konec tehdejšího sovětského bloku. Sice to ještě nějaký čas trvalo, ale právě tento americký prezident k tomu svým nekompromisním jednáním vůči tehdejšímu Světskému svazu velkou měrou přispěl. V té době ho nemohla komunistická mašinerie ani cítit, vykreslovala ho skoro jako ďábla, který chce zničit svět jadernou válkou. Strašili s ním děti ve školách a pomlouvali ho, kde mohli, aby upevňovali v občanech těchto států mýtus, že právě tento pán je nebezpečím pro celý svět. A mohli si to dovolit, protože pravdivé informace se k lidem vůbec nedostávaly. Jejich propaganda padala na úrodnou půdu. Tehdejší sovětská KGB ale vedla i v západních státech podvratnou činnost, která se soustřeďovala na podporu mírových hnutí v demokratickém světě, kde podněcovala protiamerické nálady, aby posléze iniciovala demonstrace proti válce a aby právě USA označovala za strůjce neklidu, který v té době mezi nimi vládl. Komunističtí pohlaváři používali pozdrav míru zdar, zatímco celý blok byl ozbrojen až po uši. Pan Reagan se tím ale nedal zastrašit a prosazoval stále větší finanční prostředky na zbrojení, aby tím tento nepoměr vyrovnal, ale svým záměrem zároveň vycucával komunisty hospodářský, což mělo nakonec po čase znamenat krach marxistických režimů. Dějiny posléze ukázaly, že nic jiného než síla na ně neplatí a že je třeba je pevně držet pod krkem, aby se neroztahovaly.

Ale lidé přicházejí a odcházejí, a tak je to i s těmi režimy. Jeden odešel a druhý ho nahradil v tom špatném slova smyslu. Z agenta KGB se vyklubal diktátor, jenž si s těmi minulými vůbec nezadá. Dostal se sice prý k moci demokratickou cestou, ale vzhledem k tomu, co se dnes v Rusku děje, tomu asi věří málokdo. A Právě Putin se stal otcem světových autokratických režimů z pozice velmocenské politiky. Jedním takovým je i běloruský prezident Lukašenko, gangster k pohledání, který týrá tamní obyvatelé už dlouhá léta.

Srovnáváme-li éru Ronalda Reagana s dalším politickým vývojem v USA tak zjistíme, že tamní vlády jednaly s těmito režimy s jistou zdrženlivostí. Tak aby neohrozili vzájemné obchodní vztahy, přičemž otázky lidských práv zůstávaly v pozadí. To byla a dodnes je zásadní chyba, protože čím víc se autokratům povoluje, tím víc jsou drzejší. Z částí se změnila situace za prezidenta Trumpa, ale ani on nebyl zcela důsledný. Teroristický čin v podobě nuceného přistání letadla, jež pocházelo z letecké společnosti mající sídlo v demokratické zemi a záměrné zatčení oponenta Lukašenkova režimu, je důkazem toho, že je k němu světové společenství příliš benevolentní. A americký levicový prezident tomu svou smířlivou politikou ještě přispívá. To takové lotry ještě více povzbuzuje, zvlášť když mají podporu z Ruska.

Demokratické státy zatím jen nadávají a hrozí, ale sankce, které byly dosud na Bělorusko uvaleny, zavedly jen některé státy, místo toho, aby šli do takové akce jednotně. Uvidíme, s jakým řešením v nejbližší době přijdou, ale nedají se očekávat nějaké výrazné změny v přístupu k této zemi. Aby se dosáhlo kýženého výsledku, musely by se do toho zapojit všechny demokratické země a Putina i Lukašenka neprodyšně izolovat od ostatního světa. Až se to stane, bude klid.

J F Wanka, Salzburg