EN
DE
Víte, kde se nachází nejlepší místo pro život na celé naší planetě? Kde létají pečení holubi do úst, jak se někdy říká? Kde visí špekáčky na stromech, kde lidé jásají, jak je všechno levné, kde se rodí spousta dětí a kde se všechno třpytí v růžových barvách? Uhodnete to? Možná jste si tohoto Sibylina proroctví ani nevšimli. Nevadí. Nechci vám sahat do svědomí, ale já, když to všechno sečtu „sakumprásk“, musím říct, že Česko to rozhodně není.
Pardon! To ale nemám ze sebe. Tuto perspektivu našeho státu sliboval lidem premiér Andrej Babiš. A co se zatím děje? Po půl roce vládnutí jeho mašinerie se nestalo zhola nic. Jen samé hádky a vzájemné napadání s opozicí. A ta je na tom stejně, ba i hůř. Nemá silné téma, které by Babiše dostalo do kolen. A ten se jim jen směje.
Ale Babiš ví, co dělá. Rýpání se v nesmyslech opozicí, jak Andrej Babiš často tvrdí, mu vlastně vyhovuje. Zatímco se opozice handrkuje o veřejnoprávní média a jeho střet zájmů, hnutí ANO a jeho spojenci, bez větší pozornosti voličstva, soukají na světlo světa zákony, které jim upevní moc. A když se na jejich kroky podíváme poněkud podrobněji, zjistíme, že skutečně dochází k úpravám některých zákonů tak, aby změny v legislativě vyhovovaly především členům vlády. Ale zejména jejímu předsedovi.
A jaká je realita běžného života lidí? Není to nic povzbudivého. Základní životní potřeby se lidem neúměrně prodražují, byty jsou drahé a největším problémem je zřejmě jejich velký nedostatek. Proto lidé řeší svou bytovou situaci většinou nájemním bydlením, ale i to je vzhledem k jejich příjmům nepřiměřeně drahé.
Politici stále slibují a slibují, že s tím něco udělají, ale zatím zůstává jen u slov. Ani oni však v této věci nemohou udělat všechno, co je třeba. Mohou pouze ovlivnit bytovou politiku tvorbou legislativy, která ji podpoří.
V politice platí jedno nepsané pravidlo: politické strany, které vyhrají volby, mají pouze omezenou dobu na prosazování svých slibů, které daly voličům v předvolebních kampaních. Říká se, že pokud své plány neuskuteční během půl roku až roku po volbách, později už jen obtížně získají prostor k jejich realizaci. Protože se blíží další volby, snaží se před voliči zachovat svou tvář, aby se jim zavděčily a aby je v těch příštích opět zvolili. A právě tento politický kapitál Babišova vláda postupně ztrácí. Zatím řeší jen to, zda prezident Pavel pojede, či nepojede na summit NATO, a ministr zahraničí Macinka za Motoristy si léčí své mindráky z toho, že prezident nejmenoval ministrem jejich guru Filipa Turka.
Sečteno a podtrženo: opozice může být vlastně spokojená. Stačí úplně to, když bude pokračovat v zavedených kolejích. Lidem to sice nic nepřinese, ale oni si budou stále myslet, že odvádějí tvrdou opoziční práci.
Jak je ta politika zákeřná a prohnaná. Jednou jste nahoře a podruhé dole. To však nic nemění na tom, že život v Česku zatím není, jak tvrdí „Nostradamus, věštec 21. století“, zalitý sluncem příštích dnů.
Josef Machač
