
Co říci k výsledkům parlamentních voleb v naší zemi? Asi jen to, že všichni demokraticky smýšlející občané mohou být spokojeni. Přichází nová éra po roce 1989, kdy jsme se vymanili z komunistické diktatury a kdy jsme konečně svobodně vydechli, což trvalo jen po omezenou dobu, abychom se tam posléze skoro vrátili. Populistům se nepodařilo uchvátit moc v naší zemi, a to je podstatné. Daleko šťastnější zprávou je i to, že se do Parlamentu nedostali komunisté. Lidé, kteří nám v posledních osmi letech vládli, už sice nemohli občany stíhat pro jejich politické názory jako za totality, přesto si nacházeli stále nové nástroje, jak upevňovat svojí moc, v čemž by nepochybně pokračovali, kdyby se nestalo to, co se stalo. Většina občanů to pochopila, a tak demokracie zvítězila. Musíme se však mít na pozoru, protože temné síly se s tím nikdy nesmíří, a můžeme očekávat, že dřív anebo později vylezou ze svých brlohů. A takové tendence se objevují už dnes. Důkazem toho jsou šarády, které se dějí kolem zdravotního stavu současného prezidenta republiky.
Nejprve se ale posuñme do let, kdy byl v tomto úřadu prezident Havel. Pamatuji si na to velmi dobře. Byl tehdy opravdu vážně nemocen, a přesto se nikdy nestalo, že by o tom jeho okolí občany neinformovalo. Vytvořilo se tehdy lékařské konzilium, které pořádalo pravidelně tiskovký, z nichž jasně vyplývalo, za jakých okolností jeho léčení pokračuje. Všichni jsme byli tenkrát napjati, jak to všechno dopadne, protože se jednalo o člověka, jehož ctil celý národ, a protože se stal symbolem nově nabyté demokracie. Považovali jsme to tehdy za přirozenou věc, že všichni chtějí znát zdravotní stav oblíbeného prezidenta. Co bylo normální tenkrát, to dnes už zřejmě neplatí.
V souvislosti s tím, co se děje právě v těchto dnech, si musíme zákonitě položit několik otázek. Proč hradní úředníci o stavu prezidenta Zemana tak zarputile mlčeli? Měli snad strach z toho, že kdyby řekli veřejnosti pravdu, ztratili by svůj vliv? Nebo se jedná o manipulace, které režíruje sám prezident Zeman, aby komplikoval jmenování nové vlády? Mohlo by to být vůbec reálné, když v dopise Senátu tvrdí Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN) ohledně jeho zdravotního stavu, že nyní není schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti a dlouhodobá prognóza je nejista? Ale na druhou stranu podepisuje dokument o svolání nově zvolené poslanecké němovny? Těžko říct, kde je pravda. Zatím se to jeví tak, že Hrad nástupu nové politické reprezentace do vedení státu moc nepřeje, a proto se snaží celou situaci zamlžovat. A možná, že i za přímé asistence Babišovy kliky, aby si tím právě on vymetl cestičku na Hrad. Je sladkej jako med, se vším souhlasí, což nevěstí nic dobrého, protože to nikdy nebyl styl jeho jednání. Ať je to jakkoli, nastalá situace nahrává jen emocím a nevraživosti ve společnosti.
Úlohou prezidentské funkce v demokratických zemích, kde je zachován parlamentní systém je i to, že by měla ctít napostou nadstranickost, což pan Zeman alespoň v posledních letech ctil jen minimálně, a dokonce se před krátkým časem veřejně přihlásil k jednomu politickému subjektu. To, že by bývalí prezidenti nadržovali některé politické straně, nebývalo v minulosti zvykem. A když už určité tendence měli, tak to ventilovali velmi opatrně.
Je-li člověk nemocen, je to nepříjemné pro něj, jeho radinu, ale i pro jeho blízké okolí. Jedná-li se však o jednoho z nejvýšších ústavních činitelů, přesto je taková funkce přímo odpovědná občanům, a tak by se podle toho měli jeho podřízení chovat, když ví, že je jejich představený ze zdravotních důvodů mimo úřad. Měli by si též uvědomit, že jeho soukromí končí tím dnem, kdy byl do své funkce dosazen. A pokud by se měli spřáhnout s těmi, kdo se nechtějí vzdát státní moci, i když voliči rozhodli ve svobodných volbách jinak, ale i těmi, kteří v zájmu jiného státu poškozují ten náš, takové jednání by šlo pod pas lidské důstojnosti.
Josef Machač