Před několika dny se v Rusku odehrála komedie, na kterou svět jen tak hned nezapomene. Oligarcha Prigožin se vzbouřil proti ukončení podpory svých jednotek ruským státem. Co v tom je? O tom můžeme jen spekulovat.

Dnes jsme svědky něčeho podobného, co se odehrávalo před mnoha lety, kdy byl ve Spojených státech prezidentem Ronald Regan. V té době už tehdejší sovětské impérium pomalu dodělávalo, i když mělo v samotném Sovětském svazu, a také díky kolaborantským režimům v jeho satelitech, stále neomezenou moc. A později se úplně sesypalo.

My, kteří si tuto dobu pamatujeme, vzpomíname na to, když byly v západoevropských státech rozmístěny obranné systémy, jako atak k drzému a konfliktnímu chování ruských bolševiků. Chodil jsem tehdy ještě do školy, i když jsem už nebyl v dětském věku, a pamatuji si na to, jak nás strašili, že prezident Regan chce válku, a zároveň nám ukazovali různé tiskoviny, v nichž byl právě on představován jako strašák, který chce zničit svět. A takovou propagandou krmili nejen nás, alé i daleko menší děti. Člověku se z toho zdvedal žaludek. A proto i dnes bychom měli v těchto dějinných souvislostech hledat jistou analogii a odstrašovat i dnešní Rusko patřičnými obrannými prostředky. Tehdy tam byli u moci bolševici, a dnes ho drancují darebáci, kteří žíjí na úkor tamějších občanů a jakýkoliv nesouhlas s jejich režimem tvrdě trestají. A proto jsou neméně nebezpeční než ti, kteří tam vládli dřív.

A jednim z těch lotrů, kteří podporovali diktátora Putina v mocenských choutkách, je i Jevgenij Prygožin, který stál v pozadí po téměř celou dobu novodobé mocenské éry v Rusku a který se donedávna se svými jednotkami angažoval ve válce proti Ukrajině a páchal tam odporné válečné zločiny. Až výzva Putinovy režimní mašinérie, aby se jeho bojovníci začlenili do ruské armády, tuto misi ukončila. Proti tomu se jejich velitel vzbouřil, což posléze vyústilo v pochod jeho jednotek na Moskvu, což vzájemné spojenectví zle pošramotilo, a stalo se to zdrojem spekulací, jestli bude po tomto činu diktátor Putin stejně silný jako dřív, a zdali se oligarchové, kteří jsou součástí jeho mocenské kliky, zrovna v této době nehlásí o vyrovnání za svoje služby v podobě toho, že by chtěli na státní moci participovat ještě ve větší míře než tomu bylo dosud. Mnoho z nich kuje pikle v ústraní, ale právě Prigožin to zkusil přímočaře. Vsadil všechno na jednu kartu, a čekal, jestli se k němu z mocenských struktur někdo přidá. Když zjistil že nikoliv, zbaběle to vzdal.

A teď můžeme jen spekulovat o tom, co za tím je, když se do zdánlivého urovnání vztahů Prigožina s Putinem, vložil bělorusky dikrátor Lukašenko, další zrůda ruského režimu. Proč oligarchu pozval do Běloruska, s čímž Putin souhlasil? Co tam hodlá jeho banda dělat? Jistě tam nejeli jen na dovolenou. Zdá se být celkem reálné, že by tam mohl z částí svých lidí podnikat diverzní akce proti sousedním státům. Takové nebezpečí tu určitě je.

Ale současné dění v Rusku nám může nápadně připomínat i dobu, když se dostal v Německu k moci diktátor Hitler. V těch prvních začátcích měl za sebou polovojenské milice, které mu pomáhaly potírat politické oponenty a které se poté snažil začlenit do tamní armády, protože se obával, aby posléze neohrožovaly jeho mocenské postavení. Šéf těchto jednotek se proti tomu tvrdě postavil, ale nakonec ho Hitler odstranil. V této souvislosti nás může napadat myšlenka, nedopadne-li Prigožin stejně tak, i když mu bylo navenek vše odpuštěno, a byl mu dokonce vrácen i majetek. Není to jen zdánlivé nastolení klidu v zájmu propagandy? To, co udělal, musí nepochybně ležet Putinovi v hlavě, a proto je téměř jisté, že mu to nikdy nezapomene. Možná se může stát i to, že jeho bývalý parťák půjde po ulici, někdo se k němu přitočí, on ucíti píchnutí a bude konec. O to se už protažená ruka Moskvy, Lukašenko postará, když to bude zapitřebi. Protože darebák darebáka když honí, tak nikdo neví co se stane a odkud vítr vane.

J F Wanka