Případ darebáka

Případ darebáka

Vzpomínám si na jednu příhodu z poloviny sedmdesátých let. Byl jsem tehdy takovým mladíkem ještě školou povinným. Byl tehdy první máj, jak se říká lásky čas, a naše zem prodělávala léta normalizace. Slavilo se tenkrát cokoli. To, co jen trochu smrdělo pochybnými úspěchy tehdejší komunistické moci u nás, ale i v zemích, jenž byly v […]

314

Vzpomínám si na jednu příhodu z poloviny sedmdesátých let. Byl jsem tehdy takovým mladíkem ještě školou povinným. Byl tehdy první máj, jak se říká lásky čas, a naše zem prodělávala léta normalizace. Slavilo se tenkrát cokoli. To, co jen trochu smrdělo pochybnými úspěchy tehdejší komunistické moci u nás, ale i v zemích, jenž byly v područí zrůdné sovětské nadvlády. Oslavoval se masový vrach Lenin, Stalin, a všichni ti geázlové, co přišli po nich.

Ve městě, v němž jsem žil, byl ten první láskou čas ověnčený den, přímou propagací režimu. Lidé tam přišli mnohdy jen proto, aby nevyčnívali z davu. Mnozí se báli, aby jim vzali děti na školu, mnozí možná z přesvědčení, a někteří místní opilci slavili svátek u stánků s pivem. To jim tehdejší pohlaváři ještě povolili, protože razili teorii, že když si dají nějaký ten alkohol, tak se nebudou zajímat o politiku. Demonstrace se vším všudy.

Bylo tenkrát dobrým zvykem, že po projevech představitelů Národního výboru, promluvil i sovětský důstojník, který byl u nás prý dočasně. Tlachal stejné nesmysly, jako ti před ním. O tom, jaký jsme bratrský národ, a kýho čerta ještě. Mnozí lidé si odplyvli, ale jen tak v nitru své duše. Na víc neměli.

A přešla léta. Po té naší sametové revoluci jsem se tomu smál. Nebyl jsem sám. Ale s příchodem dalšího darebáka jménem Putin, mně zjihly rysy na tváři. Najednou jsem zacítil nebezpečí, jenž nám bude hrozit. A ono se to vyplnilo.

A všechno ve mně zesílilo ještě víc, po jeho pátečním projevu a anexi ukkrajinských území k Rusku. Lenin už tu není, Stalin taktéž ne, další jejich následovníci už také opustili náš svět. A přichází další darebák, hrozící světu jadernými zbraněmi, pokud se nenaplní jeho vůle. To si nikdo z těch minulých darebáků nedovolil.

Josef Machač

Další články

Slaboduché seriály, nic neříkající články, bažení po senzaci za každou cenu. Takový je obraz bulvárních televizí a různých drbavých plátků, pro které je slušnost nic neříkajícím pojmem. Ani ucta k zemřelým nedokáže jejich snažení zastavit. 118

Slaboduché seriály, nic neříkající články, bažení po senzaci za každou cenu. Takový je obraz bulvárních televizí a různých drbavých plátků, pro které je slušnost nic neříkajícím pojmem. Ani ucta k zemřelým nedokáže jejich snažení zastavit.

Přišel jsem domů a svíčku jsem dal právě do toho starobylého svícnu, který jsem po své babičce zdědil. Zapálil jsem ji a dlouho se díval do třepotajícího ohýnku na jejím knotu. Aby mně do toho nikdo nekecal, aby k tomu někdo netlachal slaboduché komentáře. Zaplať Pán Bůh, že moje babička nebyla celebritou. .

Přečíst článek
Lidé stále častěji vnímají chaos na Ministerstvu práce a sociálních věcí, protože se ukazuje, že tam jedna ruka neví, co dělá ta druhá. Všímají si i toho, jak funguje Česká pošta, která mohla být prosperujícím státním podnikem. Zatím jde všechno v těchto institucich od desíti k pěti. Bude tomu jinak? 235

Lidé stále častěji vnímají chaos na Ministerstvu práce a sociálních věcí, protože se ukazuje, že tam jedna ruka neví, co dělá ta druhá. Všímají si i toho, jak funguje Česká pošta, která mohla být prosperujícím státním podnikem. Zatím jde všechno v těchto institucich od desíti k pěti. Bude tomu jinak?

Ale na druhou stranu by si měl předseda vlády pan Fiala dávat na přešlapy svých koaličních partnerů větší pozor, protože i za jejich činy jako ministerský předseda zodpovědný prostě je. Kéž mu to vnukne inspiraci v tom smyslu, že každý silný stát, měl by mít i silnou a zodpovědnou sociální politiku. Měl by si ve své kuchyni dokonale zamést, ale dávat si i pozor na to, že by ho mohly před podzimem tyto jeho přívěsky snadno podrazit. Nebylo by to poprvé.

Přečíst článek
Nedávné parlamentní volby v Německu přinesly mnohá překvapení. Křesťanské strany je sice vyhrály, ale ne s takovým výsledkem, aby si zajistily pohodlnou většinu v parlamentu. Nad touto problematikou se zamýšlí J. F. Wanka ve svém fejetonu na týden Debakl. 231

Nedávné parlamentní volby v Německu přinesly mnohá překvapení. Křesťanské strany je sice vyhrály, ale ne s takovým výsledkem, aby si zajistily pohodlnou většinu v parlamentu. Nad touto problematikou se zamýšlí J. F. Wanka ve svém fejetonu na týden Debakl.

Frakce CDU-CSU nedostala v německých parlamentních volbách pohodlnou většinu v Bundestagu. Musí se tedy opět spoléhat na levicové socialisty. To se jí však může do budoucna vymstít, protože Alternativa pro Německo by mohla dosáhnout v těch příštích volbách takového výsledku, že už bez ní nebude možné složit budoucí vládu. Z toho plyne poučení. Je lépe svého politického soka usměrnit v koaliční vládě, než ho nechat neomezeně vládnout.

Přečíst článek

Líbí se vám naše práce?

Jsme nezávislý blog, který se snaží přinášet aktuální informace z Česka o vědě, politice a kultuře. Naše redakce funguje díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Pokud se vám líbí, co děláme, můžete nás podpořit libovolným příspěvkem na účet:
246279785/0300 Číslo účtu zkopírováno.

Děkujeme za vaši podporu, která nám pomáhá zůstat nezávislí!

Neváhejte nás kontaktovat