Téměř májový fejeton

Šli jste někdy kolem ruského vyslanectví, aniž byste ho jen míjeli a aniž byste jen malou chvíli nepozorovali, kdo se kolem něj rojí? Nemyslím takovou situaci, při které byste se tam šli kulturně vzdělávat nebo sem podnikli zdvořilostní návštěvu z přílišné náklonnosti k této zemi, ale prostě vás pojila s touto procházkou nějaká věc, kterou bylo třeba zařídit, a proto vaše cesta vedla zrovna tudy. A při téhle náhodě se člověk zákonitě podívá kolem sebe, a přitom ho zdrží zrovna třeba to, že ho vyruší náhodný telefonní hovor.

Když se podíváte směrem ke vchodu tak zjistíte, že odtamtud vycházejí často lidé mužského pohlaví, kteří svým vzhledem připomínají spíše přeborníky v nějaké zápasnické disciplíně. Na první pohled si pomyslíte, že to asi nebudou jeho opravdoví zaměstnanci, ale že potom, co chodí po České zemi, nemůže naše vlast od nich očekávat nic pěkného a že byste s nimi nechtěli mít nic společného. A že se taková individua nepochybně objevují nejen zde, ale i v celé naší zemi už pěkně dlouho, to musela současná vláda vědět už dávno.

Že tito lidé u nás provedou nějakou lumpárnu, bylo po celá ta léta na spadnutí. Že byla za přispění dirigenta jménem prezident Zeman k poslům z matičky Rusí více, než vstřícná se všeobecně ví, a proto nemohla mít tato symfonie v podobě útoků na naše území jiné finále, než které se tu odehrává. To sice může naše občany plně zaměstnávat, ale uniká jim další lumpárna, kterou zřejmě kuje premiér s hradem před nadcházejícími volbami v podobě toho, jak se po nich prezident zachová a koho pověří složením příští vlády. Ten je sice k Rusku vstřícnější než premiér, ale nakonec se staří kozáci přece jen domluví, protože je k tomu dovedou společné zájmy. Pan Babiš chce zřejmě stávající situaci využít ve svůj prospěch a získat statut Blanického rytíře, jenž by byl blázen, kdyby z té skály vůbec vylezl, protože našemu národu je stále nejhůř a nikdo s tím nic nedělá. Vzal si ji jako prostředek k tomu, aby mohl hrát habaďůru na občany, a zakrýt tím svoje chyby v řešení pandemické krize. Zpackal, co mohl, a proto potřebuje mlhu, která jeho činy oddělí od reality. Volby se blíží a preference vládních stran klesají. Je na řadě hrdinný čin, který by znovu přilákal voliče. Ten se ale bohužel nekoná.

Za pár týdnů bude teplo a večerní mrazíky zmizí, a my zatím nevíme, co se z toho vyklube. Na jedné straně útok ruských agentů na naše území, na druhé stále nekončící protiepidemická opatření, která zužují naší zem už téměř víc než rok. Lidé chtějí v první řadě svobodně žít, a pak se budou zajímat o to ostatní. K strachu z nákazy se přidal i ten z cizích agentů. Tam, kde měla vláda postupovat rázně, tam to neudělala. Kde měla postupovat obezřetně, i tam selhala. Co k tomu víc říct. Dá se tedy očekávat, že předvolební období bude ještě dosti bouřlivé, protože občané už ztrácejí trpělivost. Vládní politici by si měli uvědomit, že jejich pletichy jen prohlubují nedůvěru, která už beztak mezi lidmi vládne.

Josef Machač