EN
DEJe to prostě tak, a nikdo na tom nic nezmění. Za pravicově orientovaných vlád požívají občané více osobní svobody, než za těch levicových. Pravice počítá s tím, že se každý bude starat sám o sebe, že vymyslí zajímavé podnikatelské projekty, které by mohly prospět všem. Ví, že se tím zvýší zaměstnanost, ale i životní úroveň. Naopak levice vždy rozhazuje formou všelijakých nesmyslných výdajů, jimiž si lidi doslova kupuje, ale za to od nich vyžaduje poslušnost, a to se projevuje na ořezávání některých svobod, protože lidé omámení jejími poskytovanými výhodami, zapomínají kontrolovat činnost takové vlády, což by mělo být hlavní výsadou voličů. Ale ani ona si nemůže dovolit kroky odporující demokracii, a tak se alespoň snaží do navenek prospěšných zákonů vměstnat klauzule, které by ji zaručili víc autokracie v její politice. Praxe však dokázala, že jen individuálním přístupem k vlastnímu životu a podnikání mohou občané přispět k rozvoji celé společnosti. Jedině tím je zaručen silný sociální stát pomáhající těm, kteří to opravdu potřebují.
Zářným příkladem levicového vlivu na chod státu je současná Babišova vláda, jenž má ve svých řadách socialisty, a co je snad nejhorší, že její další existence je závislá na hlasech komunistů. Té strany, která zde působí pod stejným názvem jako za dob totality. Těch, jejichž předchůdci ruinovali naší zemi před rokem 1989. Tak jako v minulosti zřejmě podpoří schodek státního rozpočtu ve výši pět set miliard korun navrhovaný hnutím ANO. I když kolem toho hrají velkolepé divadlo, určitě jde pouze o politickou hru, z níž chtějí komunisté vytěžit co nejvíce ze svého programu. Pokud bude zatnutá sekera schválena, bude vlastně rozpočet vytvořen z velké části podle komunistické taktovky. Babiš dokonce pohrozil, že pokud nebude schválen, mohla by celá situace vyústit v předčasné volby, Poté arogantně dodal, že se jich nebojí. To je pochopitelné, protože volební model by mu v nich bohužel zaručoval vítězství. Svoje tvrzení vzápětí zmírnil, protože jeho poradci mu zřejmě řekli, že přílišná chlubivost není na místě a že by lidé takové jednání nemuseli chápat zrovna vstřícně.
Lze pochopit i to, že naše ekonomika bude potřebovat snad už po doznění epidemie řádnou finanční injekci, ale nelze se vyrovnat s tím, že vláda nevytvořila v době konjunktury dostatečné rezervy, z kterých by mohla současné výdaje pokrýt. Při tvorbě rozpočtů odepisovala, připisovala tak, aby byl schodek co nejmenší. Chtěla tím získat voliče na svou stranu. A k tomu ji z hradu moudře kýval prezident Zeman.
I když se zdá, že schodek bude nakonec v konečném hlasování schválen, přesto vláda zatím ani opozici, ani veřejnosti nesdělila, na co bude navýšenou částku z původních tři set miliard potřebovat. Normálně by měla předložit výčet jednotlivých položek, aby bylo patrné, kam zamýšlené peníze potečou. Předseda vlády je vyčíslil jen povrchně, takže opět nikdo nic neví. To, co nám k tomu řekl, byly jen řeči sebechvály, a neopomenul jako obvykle napadat ani minulé vlády, které zde sice už skoro osm let nejsou, ale stále mu slouží jako zastírací manévr jeho chyb. Pokud odečteme od navýšených dvou stovek miliard nutné náklady spojené s koronavirem, pořád ještě zbude sto třicet sedm miliard, o kterých se ví jen povrchně, kde se octnou. Možná, že část z nich přistane u jeho podporovatelů. To je ve hvězdách.
Premiér dělá všechno předčasně. Předčasně vyhrožuje předčasnými volbami, předčasně se chválí, ale předčasně si myslí i to, že hnutí ANO obdrží i v budoucnosti opět mandát k řízení naší země.
Josef Machač
