Víkendový komentář J F Wanky Roztržka a vůně ruží o návštěvě prezidenta Zelenskeho v Česku, ale i v dalších zemích, které Ukrajinu podporují.

Pořad nemohu pochopit lidi, kteří říkají, že v Rusko-Ukrajinské válce by mělo dojít k mírovym jednáním. O jakémže to míru mluví? Dokud odtamtud zločinec Putin ze svým vojskem neodtáhne, tak o míru nemůže být ani řeči, protože Ukrajina už z principu nemůže na nějaké územní ústupky vůbec přistoupit. Nemůže přistoupit ani na to, aby se konflikt zmrazil, což by Rusko využilo k nabrání novych sil, a potom by zaútočilo znovu, a s ještě větší silou. Západ ji musí podporovat, hlavně s modernějšími typy zbraní, až do úplného konce války. A ten nastane až tehdy, pokud bude Rusko sraženo na kolena tak, aby měl demokratický svět jistotu, že se už takovéto zbabělé agrese nikdy nedopustí.

A právě proto, aby válka co nejdřív skončila, objíždí prazident Zelenskyj ty státy, které jsou Ukrajině přátelsky nakloněné, aby je požádal o podporu jak finančni, tak i morální. A před nedávnem přijel také do Česka, kde jednal s prezidentem, ale i s nejvyššími státními představiteli. Navštívil ho hned poté, co absolvoval návštěvu v Bulharsku, kde je sice momentálně u moci prozápadní vláda, až na prezidenta Radeva, který by svými názory mohl být označován jako proruský. Však z těchto důvodů se také dostal s ukrajinskym prezidentem do vážných rozporů v názorech na probíhajíci válku na Ukrajině, což může této zemi vážně poškodit její mezinárodní kredit, i když je možné pochopit, že v demokratické společnosti má každý člověk právo na svůj osobní názor.

V Praze na něj čekalo jiné přivítáni. Všichni spokojeně pokyvovali hlavami a atmosféra byla více než srdečná. Poté se ukrajinský prezident zčistajasna ukázal s premiérem Fialou na Národní třídě, aby tam položil květiny k památníku sametové revoluce, jejímž vlivem se Česko osvobodilo v roce 1989 od tehdy prosovětského komunistického režimu. Zelenskyj na ní nezapomněl, protože nejlépe vi, že svoboda není zadarmo a že si ji musí každy národ tvrdě vybojovat,

A na to by neměli zapomínat ani češti občané, protože se nezi lidmi šíří různé dezinformace a některá politická uskupení je ještě přiživují, aby si tím zvyšovala svojí popularitu. A člověk si pokládá otázku, co vlastně chtějí svými výroky národu říct? A právě proto, by se měli občané zamyslet nad tím, co by se stalo, kdyby se tyto struktury dostaly k moci, když veřejně podporují Putinovy mocenské choutky. Jak by asi vládli? Možná, že pokud by dosáhli většiny v parlamentu, nemohli bychom si svobodně zajít ani na záchod, obrazně řečeno, jak by nám stát do všeho mluvil, a to v tom nejmírnějším scénáři.

Ale neměli bychom zapomínat ani na to, že Ukrajina není sama, která čelí ruské rozpínavosti. Před ní bylo Čečensko, kde sadista Kadyrov za pomoci ruské armády povraždil nespočet nevinných lidí. A tak je nakonec dobře. že se návštěva obešla bez jakýchkoliv ostřejších výměn názorů ze strany české opozice. I když nikdy neříkej nikdy, protože nevíme, k čemu došlo v pozadí. Ale je léto, a v něm bouřku střídají slunečné dny. A tak rozrtžku z Bulharska vystřidala vůně růží, rostoucích v zahradách politiky. Ale i vůně těch letních dnů, kreré nás ještě čekají.

J F Wanka
.