Blíží se prezidenské volby ve Spojených státech. Všude je kolem toho mnoho rozruchu, protože všichni se ptají, jaká že bude příští orientace politické reprezentace v Bílém domě. Kdo v USA nastoupí do prezidentského úřadu? Ujme se ho Donald Trump z Republikánské strany, anebo Kamala Harrisová z Demokratické strany? Zatím se o tom může jen spekulovat, protože předvolební průzkumy naznačují, že šance obou kandidátů jsou vyrovnané a že ani jedna strana si nemůže být svým vítězstvím zcela jistá. Navíc se konají ve velmi složité době, kdy stále pokračuje válka na Ukrajině, ale eskaluje i konflikt na Středním východě. Podívejme se tedy na to, jak se na ně pohlíží ve svétě.
V poslední době se v mnohých evropských státech objevují k jejich průběhu poněkud zvláštní hodnocení. Některá tamní média vykreslují republikánského kandidáta Donalda Trumpa velmi rozporuplně. Až se nám může někdy zdát, že používají mnohá tvrzení, která se objevují v předvolební kampani Demokratické strany. Z toho můžeme usuzovat, že ve většině komentářů není mezi ním a Kamalou Harrisovou měřeno stejným metrem. A to na rozdíl od USA, kde političtí komentátoři informují veřejnost jiným způsobem. Tam záleží na tom, jestli je určité médium levicového nebo pravicověho zaměření, a podle toho veřejnost informuje. A ta si poté musí udělat svůj vlastní názor. Zrovna tak by se měl chovat každý žurnalista, jehož zámérem je zprostředkovávat čtenářúm a sledovatelúm pravdivé a nezávislé informace. Nepřiklánět se k žádné ze soupeřících stran. A co se týče přístupu některých médií k Donaldu Trumpovi? Evropští komentátoři by měli brát zřetel na to, že je kandidátem na prezidenta jedné ze dvou největších amerických politických stran. A navíc, byl do této funkce nominován demokratickými strukturami své strany. Nic víc se k tomu nedá říct.
Že by asi současné vedení Evropské unie nebylo příliš spokojeno, pokud by Donald Trump volby vyhrál, to je celkem pochopitelné. V takovém situaci by se asi snížily garance na její obranu směrem od USA, a proto by na ni musela vynakládat daleko větší finanční prostředky oproti minulosti. To by mohlo Evropu uvrhnout do ještě hlubších finančních problémů, v nichž se momentálně nachází. A ty jsou nemalé. Její konkurenceschopnost vučí ostatnímu světu pokulhává, evropští výrobci elektromobilů nejsou sto konkurovat těm státem dotovaným z Číny. Vážným problémem zůstává i nekontrolovatelný příliv uprchlíků, s nímž si dodnes nedokázala poradit. Ať tak či onak radováni se, pokud by zvítězila Kamala Harrisová, a doufání v to, že právě ona by jí byla více nakloněná než Donald Trump, taková očekávání nejsou v současné době příliš reálná. Číhá na ni nebezpečí, s nímž se bude muset vyrovnat sama, bez jakékoliv berličky od Ameriky. Rusko je od ní vzdáleno co by kamenem dohodil, a jeho mocenská rozpínavost je nepředvídatelná. I z tohoto důvodu budou nuceny evropské státy vynakládat na svoji bezpečnost daleko větší finanční prostředky, než jak to činí v současné době. To je nevyvratitelná skutečnost, ať tam bude Trump či Harrisová. V tom případě by též musela slevit ze svých nesmyslných zelených projektů, které občany unie jen obtěžují. A toho se bojí zelení bohatýři, kteří pějí ódy na demokraty. Aby zbylo více peněz na bezpečný život Evropanů. Ve více směrech se bude muset postarat sama o sebe. Přesně tak, jak to činí obecně každý z nás. Zacházet pragmaticky s finančními prostředky Bez toho to asi nepůjde.
A co by přineslo vítězství Donalda Trumpa nebo Kamaly Harrisové autokretickým státům? Zřejmě nic. Ať vyhraje kterýkoliv z nich, bude muset především ctít americké zájmy. Na Středním východě nemůže být Amerika outsidrem vůči Íránu, ale stejně tak nemůže Ukrajinu obětovat Rusku, protože by tím popřela svoje demokratické poselství, které prosazuje po celém světě, a čímž by ukázala i svoji slabost. Že neustoupí ze svých zásad, nechť je jasným vzkazem všem škarohlídům a skepticky přemýšlejícím lidem, kteří si neuvědomují, že v tomto čase probíhá konfrontace mezi demokratickými a autokratickými systémy. Souboj nejen v Americe, ale i na celém světě.
Josef Machač