
Když je v privátní firmě vyměněn šéf a ještě nezačne úřadovat, tak zaměstnanci říkají, že jejich příští působení v podniku bude buď sluncem zalité, anebo jim příští šéf šlápne tak na krk, až jim z toho bude špatně. Inu, jak se říká mezi lidmi, že takový člověk bude lepší než ti před ním, v opačném případě čerta po čertu horšího mohou očekávat. A tak v době, kdy se takovéto přesuny ve firmě odehrávají, tak zaměstnanci vysedávají u kafe, nejlépe mimo podnik, aby je nikdo neslyšel, a poté tiše špitají, gestikulují rukama a očekávají oen den, kdy bude znám konečný výsledek. A tak to chodí i v politice. Osobnosti přicházejí a odcházejí. Na ty odcházející lidé mnohdy nedávají, od těch nově přicházejících čekají většinou nadlidské činy.
I ty občané očekávali od prezidentských kandidátů, když si vybírali člověka, který by měl zaujmout nejvyšší post ve státě. A kandidáti je vyslyšeli. Slibovali opravdu věci nemožné, nad kterými zůstával rozum stát. Zapomněli totiž na to, že s prezidentskou funkci jsou spojený jen velmi omezené pravomoce a že z toho co slibovali zbude po případném zvolení jen málo. A když autsajdři odpadli a do druhého kola se dostali jen dva kandidátí, v tu chvíli jsme byli svědky té nejtvrdší předvolební kampaně, jakou asi občané neočekávali. Jeden s ní prošel docela bezkonfliktním způsobem, i když se někdy zdálo, že dostatečně nevnímá realitu, ten druhy se ztrapnil svým výrokem, že kdyby byla napadena některá členská zem NATO, že by byl pro to (pokud by byl zvolen prezidentem), aby ji Česko nepřišlo na pomoc, za což sklidil kririku doma i v zahraničí. A to panu Babišovi definitivně podrazilo nohy, a tak zvítězil generál ve výslužbě Petr Pavel. Česko má tedy nového prezidenta. A co bude dál?

Rozhodně musí být konec různým populistickým vyjádřením, ktera i v jeho předvolební kampani prosakovala na povrch zemský. I když to byly jen nitkové pramínky, přesto je bude muset pan prezident z gruntu pořadně promísit hustým sítem. Musí se též zapomenout na angažováné hudební skladby z jeho kampaně, které připomínaly v některých případech budovatelské songy z dob totality. Určitě by měl přimět některé své spolupracovníky ke kultivovanějšímu vystupování na veřejnosti tak, aby neutrpěla vážnost a úcta, které se hradní administrativa vždy těšila. Neměl by zapomínat ani na to, že i když byl zvolen občany, tak by měl respektovat skutečnost, že tu máme parlamentní systém, ale ne ten prezidentský. Z tohoto důvodu by také neměl razantněji zasahovat do rozhodování vlády a parlamentu. A konečně, měl by do podrobností splnit své sliby, které občanům před volbami dal. Že bude prezidentem nadstranickým, který bude bedlivě střežit ústavní zákony, a že ani on sám nepřekročí jejich smysl. Pokud to dodrží, tak bude určitě dobrým prezidentem. Ale všechno ukáže až čas. Žeby nás čekala nová doba?
Josef Machač