Není jiné cesty

Dovedeme my si dnes vůbec představit, že by u nás do nějaké redakce deníku, či časopisu vpadla policie, pozatýkala by to tam všechno odshora dolů, zastavila jeho vydávání, a jako důvod by uvedla, že toto médium zveřejňuje informace, které nejdou státní moci pod nos, jak to provedla komunistická mašinérie v Honkongu? V naší zemi zatím takové nebezpečí nehrozí, ale kdo ví. Stát se může cokoli. Už osm let nám vládnou lidé, kteří jsou úzce spjati s totalitním režimem, který jsme zde měli před rokem 1989. Dokonce se opírají o hlasy komunistů, kteří současnou vládu drží nad vodou. A ti, kdyby jim to situace dovolila, omezili by občanské svobody zrovnatak precizně, jak se to děje v Číně. To, co dělají tam, k tomu současná vláda může dospět pomalu a zcela zákonnou cestou, když tu a tam trochu pozmění nějaký zákon, aby z toho posléze vznikl prostředek pro omezování lidských práv, aniž by si toho občané všimli.

Ale néjen kroky vlády ubírající se tímto směrem jsou pro naší demokracii nebezpečné. Ani prezident Zeman se netají s tím, že by novináře smetl z povrchu zemského. Premiér to nikdy neřekne na plnou hubu, ale i on se občas prokecne, když mu povolí nervy. Vcelku však není pochyb o tom, že v nitru své duše sdílí stejný názor, jako prezident. To je nebezpečí, které nasmíne podceňovat. Když to vezmeme kolem a kolem, můžeme si domyslet, co by se v naší zemi stalo, kdyby v ní tito dva muži získali neomezenou moc. Byla by to katastrofa. A pokud by se spojili s dalšími populistickými stranami, které čekají na svou příležitost, byla by to přímo tragédie. Ten první se ve svém opožděném projevu, který věnoval událostem na Moravě, veřejně přiznal k tomu, že bude volit hnutí ANO, i když si liboval, že ostatní demokratické strany zastavily kvůli tomu své předvolební kampaně. On sám viditelně toto tvrzení popřel, když nadržoval jednomu politickému subjektu. Poslal našemu národu jasnou zprávu, že nadstranickost je u něj jen pouhé slovo a že ji není ochoten prosazovat.

Z toho je jasně patrné ke komu tíhne. Když byl premiér dotázán, co tomu říká, odbyl to s úsměvem, jakoby už předem předpokládal vývin událostí. Byli na tomto postupu předem s prezidentem dohodnutí? Chce Babiš využít jeho vlivu, aby zastavil padající preference svého hnutí? O tom můžeme jen spekulovat. Ale když prezident takovéto rozhodnutí sdělíl veřejně, můžeme předpokládat, že tomu tak bylo. A lidé, kteří volí hnutí ANO, si nedají říct. Mají pocit že premiér dělá pro naší zem to nejlepší, co může, a to i navzdory tomu, že většina národa je přesvědčena o tom, že tomu tak není a že kdyby své voliče neuplácel z peněz daňových poplatníků, jeho příznivci by se od něj odklonili. Je to bohužel tím, že jeho strategie je neúprosná a že těží i ze své premiérské funkce, jenž upředňostňuje jeho osobu, ale i jeho hnutí. S tím se však nedá nic dělat.

Ale tím víc musí demokratické strany propagovat svoje vize, a to i přesto, co se stalo na Moravě, protože některá média jejich názory přehlíží. Vždyť před nimi stojí nemalý úkol: Hlídat postupy vlády, a to i v souvislostí s touto katastrofou, aby byly ještě více naplněny potřeby tamních obyvatel. Nemohou se přece zadlužit až po uši jen proto, že je napadla přírodní síla. Takové argumenty, které nám stát předkládá, že jeho finanční prostředky jsou omezené, což je pochopitelné, mohou a nemusí uspét, protože kdyby Babišova vláda nemrhala veřejnými prostředky ješté před pandemií ve svůj prospěch, mohla na to mít. Ať vedou demokratické strany ješté razantněji volební kampaň, aby lidem v naší vlasti zajistily spokojený život. Ať zapomenou na vnitřní spory a začnou toto poslání nekompromisně prosazovat. Není jiné cesty.

Josef Machač