Úplněk nad Strakovou akademií

Byl úplněk a říká se, že se tehdy dějí podivné věci. Přiznávám se: přišel jsem ze své oblíbené hospůdky a dlouho do noci jsem seděl a přemýšlel. Bylo to totiž před nedávnými parlamentními volbami a ptal jsem se sám sebe, kdo je vyhraje. Ani mě tehdy nenapadlo, že by je mohlo vyhrát ANO, že by politický vůdce Babiš přibral do svých řad Okamurovo SPD a že by se Motoristé dostali přes pětiprocentní hranici do sněmovny. Přehoupl se víkend a tato strašná představa se stala realitou. Napadlo mě, že to měl na svědomí úplněk, který na mě hleděl z okna bytu; jeho světlo bylo možná poslem smutných zpráv.

Vzpomněl jsem si, jak politologové a novináři varovali minulou vládu, že taková konstelace ANO, SPD a Motoristů je reálná a že by proto měla zvýšit svou aktivitu, aby k ní nedošlo. Varoval jsem před tím i já ve svých článcích v týdeníku 24 nonstop. Kolik jsme se jen nanamluvili, kolik varování padlo, aby se vláda přiblížila voličům a přicházela s konstruktivními nápady. Bez úspěchu. Minulá vláda se držela své strategie a nic nenasvědčovalo tomu, že by ji chtěla změnit. A tak se stalo, co se stát muselo. I za to možná může ten úplněk, který na mě hleděl z okna mého bytu.

Bohužel se musíme smířit s realitou a respektovat naši demokracii. Zaplať pánbůh, že ji tu máme. Lidé si zvolili, co chtěli, a víc se k tomu říct nedá. Pan Babiš se cítí být nad věcí, protože ho volilo 35 % voličů, a je pevný v kramflecích. Jeho chorobná představa, že bude lidem diktovat, co a jak mají dělat, nabývá konkrétních rozměrů.

Nebudu zde mluvit o rozpočtu; o tom ať licitují ekonomové a dnešní opozice. Stejně žádný lepší nápad nemá. Nebudu řešit ani to, že Babišova starostlivost o občany z hlediska zdravotnictví má hlubší podtext: chce totiž preferovat své firmy, které v tomto oboru podnikají. Že panu Babišovi ve skutečnosti jde o osobní prospěch, to nechme stranou. Je na jeho voličích, jestli ho prokouknou. Mě však zlobí něco jiného, a to jeho obviňování minulých vlád z toho, že všichni kradli.

Tady by bylo dobré vrátit film do devadesátých let a trochu se pohrabat v Babišově podnikání. Vždyť i on sám přicházel do naší vlasti odněkud z teplých krajin, aby tu začal podnikat, a to v době, kdy my občané ani netušili, co se vlastně děje. I on byl dítětem privatizace devadesátých let, bez níž by jeho jméno vůbec nebylo známé a bez níž by po něm někde na Slovensku neštěkl ani pes. Člověk si proto řekne, kde bere tu drzost neustále vznášet taková obvinění. Jedno je však jisté: nikdo se tehdy nemohl dostat do takových výšin a získat takový majetek jako pan Babiš bez přísunu důležitých informací. Měl to snad na svědomí ten úplněk, který zasvítil kdysi v dávné minulosti? Možná.

Slibů před parlamentními volbami bylo od hnutí ANO víc než dost, až z toho někdy člověku třeštila hlava. Tak si ve zkratce zopakujme, co všechno Babišovo hnutí naslibovalo a dosud nesplnilo. Jeho představitelé voličům vzkazovali, že pokud je zvolí, budou levnější energie. Že odmítnou emisní povolenky ETS 2, že převedou skupinu ČEZ pod stát a že budou bojovat proti Green Dealu. Výsledek? Přestože je už rok u vlády, většinu z toho ještě nezačalo ani řešit. Zářným příkladem jsou rozhlasové a televizní poplatky, které se hnutí ANO zavázalo zrušit a kolem nichž chodí doslova po špičkách, protože ví, že to bude stát nemalé finanční prostředky a že by část veřejnosti mohla začít protestovat, což nechce.

Ať tak či tak, Babišovy aktivity z devadesátých let nás mohou inspirovat k zamyšlení, jak se tehdy všechno vlastně seběhlo. A co nás tedy čeká, když zvážíme všechny tyto okolnosti? Budeme-li je rozpitvávat a zpochybňovat, budeme-li se pídit po tom, co je podstatou skutečné Babišovy politiky, musíme dojít k závěru, že pan Babiš je zřejmě posedlý představou, že se stane vůdcem, který bude do všeho zasahovat. A to nejen do státních záležitostí, což je jeho úkol, ale i do soukromí lidí. To už mu nepřísluší. Ale ani občané o to nestojí.

Josef Machačˇ