Co se povedlo na Devítce, by se hodilo celé Praze. Z luk park, z parku kluziště: Prosek ukázal, jak se dělá radnice. Starosta, který nesedí v kanceláři. Park Přátelství na Proseku: důkaz, že radnice může fungovat

Co se povedlo na Devítce, by se hodilo celé Praze. Z luk park, z parku kluziště: Prosek ukázal, jak se dělá radnice. Starosta, který nesedí v kanceláři. Park Přátelství na Proseku: důkaz, že radnice může fungovat

Možná se, vážení čtenáři, divíte, proč o tom píšu. Nemluvím ale do větru. Starosta Devítky pan Portlík kandiduje v pražských komunálních volbách na primátora Prahy. Člověk, který pro svou městskou část udělal maximum, by měl vést i celé hlavní město, už proto, že takových obětavých lidí je málo. Proto mu fandím a doufám, že ve svém úsilí uspěje i jako primátor.

Co se povedlo na Devítce, by se hodilo celé Praze. Z luk park, z parku kluziště: Prosek ukázal, jak se dělá radnice. Starosta, který nesedí v kanceláři. Park Přátelství na Proseku: důkaz, že radnice může fungovat 237

Mám přítelkyni, která bydlí na Proseku, a jezdím za ní často. Při těch návštěvách sleduji, co se v Praze 9 děje a co pro své občany dělá tamní radnice. Prostranství, kde dřív byly jen louky a nic jiného, se v krátké době proměnilo. Vznikl tam park, jehož součástí je malý bazén. V létě slouží k osvěžení občanům, především dětem, a v zimě se z něj stává kluziště. K tomu radnice vybudovala i občerstvení, které návštěvníkům slouží při všech těch akcích.

Ptal jsem se sám sebe, jak toho radnice Prahy 9 pod vedením starosty pana Portlíka dosáhla. Odpověď je prostá: čtyři roky pracovala pro lidi, a ti to ve volbách dokážou ocenit.

Že to není náhoda, o tom jsem si povídal i s přítelkyní, když jsme v létě sedávali na zahrádce nedaleké restaurace. Jako občanky Devítky jsem se jí zeptal, jak jsou lidé s radnicí pod vedením pana Portlíka spokojeni. Řekla mi, že si lidé cení jeho snahy utvářet prostředí celé městské části tak, aby sloužilo především občanům. Takhle se to má dělat, pomyslel jsem si. Nesedět zbytečně v radničních kancelářích, nepopíjet kávu a nedělat pro občany nic, jak toho jsme v komunální politice často svědky. Pan starosta Portlík se svým týmem dělá přesně to, co si tamní lidé přejí. A to se mi líbí. Park Přátelství na Proseku je toho důkazem.

Sám bydlím na Sedmičce, a když se z Proseka vracím do Holešovic, napadá mě jedno asi nesplnitelné přání: kéž by se i starosta Sedmičky pan Čižinský staral o své občany tak, jako to dělá pan Portlík na Devítce.

Možná se, vážení čtenáři, divíte, proč o tom píšu. Nemluvím ale do větru. Starosta Devítky pan Portlík kandiduje v pražských komunálních volbách na primátora Prahy. Člověk, který pro svou městskou část udělal maximum, by měl vést i celé hlavní město, už proto, že takových obětavých lidí je málo. Proto mu fandím a doufám, že ve svém úsilí uspěje i jako primátor.

Josef Machač

Další články

Úplněk nad Strakovou akademií 170

Úplněk nad Strakovou akademií

Ať tak či tak, Babišovy aktivity z devadesátých let nás mohou inspirovat k zamyšlení, jak se tehdy všechno vlastně seběhlo. A co nás tedy čeká, když zvážíme všechny tyto okolnosti? Budeme-li je rozpitvávat a zpochybňovat, budeme-li se pídit po tom, co je podstatou skutečné Babišovy politiky, musíme dojít k závěru, že pan Babiš je zřejmě posedlý představou, že se stane vůdcem, který bude do všeho zasahovat. A to nejen do státních záležitostí, což je jeho úkol, ale i do soukromí lidí. To už mu nepřísluší. Ale ani občané o to nestojí.

Přečíst článek
Spokojený soused a zmatená Sedmička: Proč nestačí věřit andělské tváři 211

Spokojený soused a zmatená Sedmička: Proč nestačí věřit andělské tváři

Z toho plyne jedno poučení pro občany Prahy 7: nestačí dívat se do andělské tváře pana starosty Čižinského. Je dobré nejprve zjistit všechny okolnosti jeho vlády a teprve potom se rozhodnout, komu hodit svůj lístek do volební urny. To už ale ať občané rozhodnou sami, protože právě pro ně přichází svátek demokracie.

Přečíst článek
Kníže, který nechtěl vládnout mečem 223

Kníže, který nechtěl vládnout mečem

A tak až příště půjdete kolem sochy na Václavském náměstí, zkuste se knížeti podívat do očí. Možná v nich neuvidíte svatozář, ale jen unavený pohled muže, který už tisíc let čeká, až ho konečně necháme na pokoji, nebo aspoň dovolíme, aby byl tím, kým skutečně byl, a ne tím, kým ho potřebujeme mít.

Přečíst článek

Líbí se vám naše práce?

Jsme nezávislý blog, který se snaží přinášet aktuální informace z Česka o vědě, politice a kultuře. Naše redakce funguje díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Pokud se vám líbí, co děláme, můžete nás podpořit libovolným příspěvkem na účet:
246279785/0300 Číslo účtu zkopírováno.

Děkujeme za vaši podporu, která nám pomáhá zůstat nezávislí!

Neváhejte nás kontaktovat