Téma očkování rozděluje nejen politiky, ale i odbornou sféru a občany. Žijeme v demokratické zemi, a tak někomu něco přikazovat je velmi neobvyklé, a to i v případě, jedná-li se o výjimečnou situaci. Ta nastala s příchodem COVIDU-19. Pokud však k něčemu takovému dojde, je třeba občanům věc náležitě zdůvodnit. Většina odborníků tvrdí, že dostupné očkovací látky všechno vyřeší a že se čínského cizopasníka alespoň částečně zbavíme. Podle studií, jenž přicházejí ze zahraničí je zcela jasné, že vakcíny pouze zmírňují průběh nemoci, ale zatím nemáme ani ucelené informace o tom, jak dlouho jsou schopné zajistit imunitu proti opětovné nákaze. Odborníci se v tomto smyslu zcela rozcházejí. Všechny očkovací látky, které byly schváleny Evropskou lékovou agenturou, jsou v podstatě na stejné úrovni, ale u několika z nich se rozvinula diskuze o tom, že by mohly v našem organismu způsobovat nežádoucí účinky, což však není důvod k tomu, abychom jejich přínos zatracovali. Nepochybně je to cesta k tomu, abychom zmírnili nekontrovatelné šíření nemoci.
Některé nejnovější vědecké studie však přinášejí ucelenější informace o tom, že po očkování mRNA a vektorovými vakcínami je člověk imunitně chráněn jen po určitou dobu od přijetí některé z nich. Jiné tvrdí, že se může jednat o zhruba devět měsíců, jiné mají odlišný názor. Jedinou možností, jak se viru zcela zbavit, je ale objevení preparátu, který by ho zcela zničil. Mohlo by jít přibližně o stejný mechanizmus, jaký nám poskytují antibiotika ničící bakterie. Ten však současná věda zatím nemá. Do doby, kdy se tak stane, budeme stále závislí jen na očkování.
Otázkou však zůstává i to, jestli se nebude muset po nějakém čase opakovat, ale ani v tomto směru se nemohou odborníci zcela shodnout. Česká neschopná vláda si vzala jako obvykle z každého názoru něco. Manipulátoři na Ministerstvu zdravotnictví, ale i odborné instituce řízené státem prý občanům doporučují, aby se nechali očkovat znovu, což nám může připadat tak, že názor, který byl dodnes publikován se nezakládá na korektním základě. Když jsme před pandemií po Babišově vládě vyžadovali, aby nám zajistila dost vakcín proti obyčejné chřipce, což je vlastně obdoba koronavirové nákazy, tak je nebyla schopná v patřičném množství praktickým lékařům dodat, a to je u moci v různých obměnách téměř osm let. Co teď po občanech vlastně vyžaduje? Májí se snad domnívat, že logistický tuto situaci nezvládla a že takovou kampaň rozšiřuje jen proto, že ji některé vakcíny zbyly, a teď je nemá kde udat? Posuďte to sami.
Co by měla státní správa, ale i regiony na všech úrovních udělat pro to, aby zajistily větší proočkovanost svých obyvatel? Především je třeba zamyslet se nad tím, co v této souvislosti podniká vláda. Po celou dobu trvání pandemie nenašla rychlý způsob, jak k tomu občany inspírovat, protože naprosto ztratila jejich důvěru, k čemuž můžeme přičíst i fakt, že v základních otázkách se neshodnou ani odborníci, takže ochota k očkování je daleko nižší. Dokázat občany přesvědčít o tom, že právě ono je chrání, ale zároveň jim dát i možnost svobodně se rozhodnout je velmi těžké, takže tu může pomoci jedině správně nastavená osvěta, v níž musí být zdůrazněna holá fakta hájící jeho přínosy. Právě taková strategie by se měla uplatňovat.
Další cestou je také to, aby se co nejvíce druhů vakcín dostalo k praktickým lékařům, protože právě ti znají své pacienty nejlépe. Velká očkovací centra pomalu ustupují do pozadí, a proto by měli praktici dostát alespoň dva druhy vakcín, aby si pacienti mohli vybrat, ale aby počítali i s tím, že jim mnohdy nějaké zbydou. Z toho všeho vyplývá skutečnost, že očkování je vysoce logistická záležitost a že je k němu potřeba přistupovat racionálně. Tak, aby občané pochopili jeho smysl, což současná vládní administrativa dodnes nezvládla.
Josef Machač