EN
DE
Když Spojené státy podnikly útok na Írán, tak nikdo do posledních chvil nevěřil, že k tomu dojde. A to i navzdory tomu, že se Americká vojenská přítomnost na Středním východě už dlouhou dobu zvyšovala. Že USA musely udeřit, to byla jediná možnost, jak si zachovat tvář a ukázat svoji sílu. A bylo třeba to udělat, protože kdyby k tomu nedošlo, ukázaly by svojí slabost. Ta se právě v této oblasti nevyplácí. Ale co bude dál? Udrží si tamní teokratický režim neomezenou moc? Nastoupí konečně tato zem cestu k demokracii? Podívejme se na to trochu podrobněji.
Budoucnost režimu v Íránu po amerických útocích a po smrti nejvyššího vůdce Alí Chameneí bude mimořádně nejistá. Íránský politický systém je kombinací teokratické legitimity a autokratického aparátu, který má značnou schopnost přežít krize. Otázka tedy nestojí pouze „zda režim padne“, ale jakou podobu by případná transformace měla. Režim je strukturálně opřen o Revoluční gardy (IRGC), bezpečnostní služby a síť náboženských nadací. Tyto instituce nebyly závislé jen na zemřelém Chameneím, ale tvoří i po jeho smrti mocenský blok s vlastními ekonomickými zdroji. Smrt nejvyššího vůdce sice otevírá otázku nástupnictví, avšak ústava předpokládá výběr nového vůdce Shromážděním znalců. To se před krátkým časem skutečně stalo, protože byl překvapivě zvolen syn bývalého vůdce Modžtaba Chamenei.
Americké vojenské údery mohou mít paradoxní efekt: krátkodobě by posílily mobilizaci kolem režimu, ale Íránská politická kultura má silný prvek odporu proti vnějšímu tlaku, což se projevilo například po atentátu na generála Kásima Sulejmáního v roce 2020. Externí hrozba může oslabit reformní proudy a posílit tvrdou linii. Ale může také znamenat konec režimu. Na druhé straně dlouhodobá destabilizace – kombinace ekonomických sankcí, vojenského tlaku a vnitřní nespokojenosti – by mohla vést k mocenskému soupeření uvnitř elit. V takovém scénáři by nebyl nejpravděpodobnější rychlý přechod k liberální demokracii, ale spíše přeskupení moci uvnitř režimu, například posílení role Revolučních gard na úkor duchovenstva. Výsledkem by mohl být ještě více militarizovaný model vlády. Důležitým faktorem je i postoj mladé generace. Protesty po smrti Mahsá Amini ukázaly hlubokou společenskou frustraci. Pokud by se elity rozdělily a bezpečnostní aparát nebyl jednotný, otevřel by se prostor pro širší politickou transformaci. Klíčová by byla loajalita ozbrojených složek.
A co se týče ruského vlivu? Rusko má v Íránu strategické zájmy, zejména v oblasti energetiky a vojenské spolupráce. Spolupráce se prohloubila po ruské invazi na Ukrajina v roce 2022. Ruské tajné služby tradičně usilují o udržení režimů, které jsou vůči Moskvě přátelské. Je pravděpodobné, že by se snažily poskytovat zpravodajskou, technologickou či poradenskou podporu stabilitě režimu, zejména v oblasti kontroly informací a potlačování protestů. I toto tvrzení se potvrdilo v praxi, protože právě to Rusko dělá, když režimu poskytuje důležité informace. Ale přímý rozhodující vliv bude mít vcelku omezený. Klíčová dynamika však zřejmě zůstane vnitro íránská.
Bezprostřední kolaps režimu je i po smrti Chameneího velmi nejistý. Pravděpodobnější je scénář řízené nástupnické krize a pokračování autoritářského modelu, případně jeho další securitizace. Dlouhodobá stabilita však bude záviset na ekonomickém vývoji, jednotě elit a schopnosti režimu reagovat na demografický a společenský tlak, který je tam dosti značný a který se začal stupňovat po nedávných protestech v ulicích tamních měst.
Avšak údery pokračují a Spojené státy tvrdí, že v nich budou dál pokračovat, pokud bude třeba. Íránští tokrate se naproti tomu nechávají slyšet, že neustoupí a že se hodlají dál bránit. Nicméně naskýtá se nám otázka, jestli Spojené státy nepropásly svou příležitost dostat íránský teokratický režim na kolena v příhodnější době. Bez diskuzí můžeme konstatovat, že už měly udeřit dříve. A to tehdy, kdy tam probíhaly masivní protesty proti režimu. Právě v té době byl režim nejvíce oslaben, a toho měly USA využít a zaútočit. Proč asi Donald Trump tak dlouho s vojenským zásahem váhal? Hlavou nám nohou prolétat různé myšlenky. Buď opravdu úder tak dlouho připravoval, a právě v té době, kdy v Íránu probíhaly ony protesty, nebyla ještě akce v takovém stádiu, aby ji bylo možné uskutečnit. Nebo už tenkrát probíhaly zákulisní rozhovory s různými účastníky, které by získaly pro tento útok podporu. Ale kdo čte politické thrillery Fredericka Forsytha ví, že tajné dohody a špionáž jsou nám nepoznaným světem, o němž nic nevíme. A tak můžeme jen spekulovat, jak se konflikt na Středním východě nakonec vyvine. Uvidíme, co se stane v příštích dnech a měsících.
Redakce
Náš týdeník může vycházet jen díky vaší finanční podpoře. Případné finanční dary prosíme zasílejte na číslo účtu 246279785/0300. Každý finanční dar potvrďte na email: pepik606@gmail.com
