EN
DE
Současné dění v Hormuzském průlivu a Perském zálivu připomíná nebezpečné déjà vu „tankerové války“ z 80. let, avšak s mnohem ničivějším potenciálem pro 21. století. Rozhodnutí ministra války Petea Hegsetha vyslat do regionu obojživelnou skupinu s 5 000 mariňáky v čele s lodí USS Tripoli není jen rutinní rotací sil. Je to jasná deklarace konce éry strategické zdrženlivosti a přechod k aktivnímu vojenskému řešení krize, která může uvrhnout světovou ekonomiku do hluboké recese. A přesto byl úder na Írán nutný, protože atomové zbraně v rukou náboženských fanatiků by mohly byt daleko nebezpečnější než energetická krize. Protože Írán nemůže konkurovat pokročilým technologiím Spojených států, právě proto chce blokádou Hormuzského průlivu vyvíjet tlak na USA, aby přestaly s útoky.
Zatímco Washington operuje s pojmy jako porazit, zničit a zneškodnit, podstata americké strategie tkví v něčem hlubším než jen v aktuální palebné síle. Poukazem na to, že Írán ztratil schopnost obnovovat své vojenské kapacity, americká administrativa definuje novou doktrínu: opotřebovávací války v technologickém věku. Pokud Írán skutečně nemá funkční letectvo a jeho námořnictvo leží na dně, nacházíme se v momentě, kdy se asymetrický konflikt mění v jednostrannou demontáž regionální mocnosti.
Nasazení USS Tripoli, i přes nesrovnalosti ve výtlaku (třída America má standardně přes 40 000 tun, což podtrhuje její status „lehké letadlové lodi“), symbolizuje schopnost USA udeřit kdekoli na pobřeží bez nutnosti stálých pozemních základen, které jsou politicky průchodné jen těžko. Navíc soustředit v této oblasti větší počet vojáků a připravit se k pozemní akci, by bylo pro Spojené státy velkým problémem jak doma, tak i v zahraničí. Ale i proto, že íránské území je velmi rozsáhlé a že Revoluční gardy, které zde operují, mají velkou výhodu v tom, že jsou tak říkajíc doma, a proto by byly americké jednotky v naprosté nevýhodě. A tak nasazení USS Tripoli je nejlepším řešením, jak průliv opět uvolnit průjezdu tankerů.
Hormuzský průliv a oněch kritických 20 % světové ropy, se opět stal hrdlem, které Teherán stahuje ve snaze vyrovnat vojenskou nerovnováhu. Strategie nasazování námořních min a dronů po útocích z 28. února je logickým, byť brutálním krokem režimu zahnaného do kouta. Výsledek je zdrcující: Mezinárodní energetická agentura hovoří o největším narušení dodávek v historii. Zde se dostáváme k jádru věci. Je to závažný problém pro běžného občana kdekoli na světě. Nejde ale jen o to, že se Americká administrativa konečně rozhodla v průlivu zasáhnout a poslat tam mariňáky. V tomto případě jde především o ceny na čerpacích stanicích a pojištění dopravy, což by mohlo závažně zkomplikovat obchod s ropou na celém světě. Pokud ministr financí Scott Bessent mluví o doprovodu obchodních plavidel, vracíme se k operaci Earnest Will. To však znamená přímý kontakt mezi americkým námořnictvem a íránskými silami. Každý takový doprovod by mohl být potenciální jiskrou k totálnímu požáru. Ale není zbytí, protože pokud se íránský autokratický režim nezlikviduje, nastane tím do budoucnosti velký problém. Že budou tamní autokraté dále upevňovat svojí moc, a pokud ji dostanou znovu plně do rukou, nastane tím nebezpečí jak pro okolní státy, tak i pro státy, které jsou poněkud vzdálenější od této oblasti. Íránské rakety nemusí vždy zasáhnout jen okolní státy, mají takový dolet, že mohou zasáhnout i části Evropy. I to by si měli evropští levicoví představitelé některých států uvědomit a přímo se zapojit do do ochraný tankeru proplouvajících Hormuzským průlivem. Vždyť je to i jejich zájem, protože tím by prospěli svým občanům. Aby se opět ceny ropy dostaly na přijatelnou úroveň.
Je tato masivní demonstrace síly cestou k míru, nebo k neodvratné zkáze? Historie nás učí, že izolovaný a vojensky degradovaný režim může být daleko nebezpečnější než ten stabilní. Použití min a útoky na civilní tankery jsou projevem zoufalství, které ale dokáže paralyzovat globální obchod. USA nyní sází na to, že totální dominance přinutí Írán k ústupu. Nicméně v momentě, kdy pojišťovny nastavují neuvěřitelně vysoké sazby, trh už v podstatě s válkou počítá. Pokud se do toho zamíchají mariňáci z expedičních jednotek, nebude to už jen o ochraně tankerů, ale o překreslování mapy na Blízkého východě.
Stojíme na prahu konfliktu, kde se střetává technologická dominance Západu s asymetrickým odporem regionálního hráče, který nemá co ztratit. Příští dny ukáží, zda USS Tripoli a doprovodná plavidla přinesou stabilitu, nebo se stanou katalyzátorem pro globální energetický kolaps.
Redakce
Náš týdeník může vycházet jen díky vaší finanční podpoře. Případné finanční dary prosíme zasílejte na číslo účtu 246279785/0300. Každý finanční dar potvrďte na email: pepik606@gmail.com
