Den jako každý jiný. Dnes krátce, co víc říct.

Ráno se rozední a večer setmí. To je režim běžného dne v našem prostoru a čase. Ovšem i s tím, jak ho využíváme my sami. Většina z nás prací, která nám přináší finanční prostředky nezbytné pro život. Ale abychom mohli ten život kvalitně prožít, abychom měli klid pro své zaměstnání, ale abychom si ty svoje vydělané peníze užili i ve sférách mimopracovních radovánek, k tomu potřebujeme kvalitně fungující stát. A ten tu v současné době nemáme. Jen institucí prolezlou byrokracií a s vlivem jednoho podnikatelského subjektu, jenž se do státní správy hluboce zakořenil. Vysává státní rozpočet jako pijavice a využívá naše společné peníze ve svůj vlastní prospěch. Jeho protagonisté se dostali díky neprozíravým voličům do důležitých vládních funkcí a myslí si, že jsou nedoknutelní, protože pokud k nějakým jejich přešlapům dojde, příslušné orgány to zametou pod koberec. Kdyby něco takového provedl řadový občan, už by byl dávno za mřížemi. Za jejich vlády je spravedlnost jen pouhým slovem. Člověku, který přemýšlí racionálně je z toho nanic, ale osoba, která od tohoto režimu dostává peníze za to, že nevidí a neslyší, se raduje. Obludný obraz toho, kam se část našeho národa dostala.

Ale normální řadový občan, který si v současné době koupí za svoje vydělané peníze minimum toho, co si za ně koupil před několika lety, se zákonitě musí těchto lidí ptát, jak je možné, že se náš stát dostal za jejich vlády do takovýchto extrémů. Nikdy mu na to neodpoví přímo. Vždycky ho chlácholí tím, že vzrůstající inflace přišla zvenčí, a kdesi cosi, a že oni za ní nemohou. Bezpochyby se jedná o problém celé Evropy, ale oni svým počínáním ji ještě prohloubili. Kdyby nerozhazovali před pandemií, kdy byla naše zem v celkem dobré kondici díky příznivé mezinárodní finanční situaci, kdyby potom za pandemie nezahltili ekonomiku kvanty zbytečných peněz, ale směrovali je k těm, kdo je opravdu potřebovali, mohlo být inflační číslo na nižší úrovni. Ale teď už je pozdě něco hodnotit, je čas konat. A to v parlamentních volbách, v nichž je musíme poslat do propadliště dějin.

Bude to den, jako každý jiný, akorát s tím rozdílem, že tentokrát půjde o všechno. Den, kdy hodíme do urny svůj hlas, abychom naší vlast očistili od neřádu, jenž nás už dlouhou dobu dusí. Dejme ten svůj hlas i v prospěch toho, abychom zabránili vznik vlády populistů a extrémistů, kteří už dnes dychtí neúnavně po moci. Ti, kteří ve vládě už sedí, ale i ti, kteří se do ní chystají.

Josef Machač