EN
DEJe to asi tak, jako kdybyste stáli na přechodu. Zelená se rozsvítí, a tím vám signalizeje, že můžete v klidu přejít. Že by vás žádné z projíždějících aut nemělo ohrozit. Tedy pokud se nenajde nějakej spěchající magor a nevjede přímo do vás. Přesně tak se chovají zelení aktivisté. Osoby které jejich filozofii prosazují, jezdí na kolech a koloběžkách po chodnících a ohrožují občany. Stará babička je nezajímá, ale ani nevidomý člověk ťukající kolem sebe bílou holí. A nejen to. Vtírají se do soukromí lidí a snaží se jim vnucovat názory, v něž sami věří. Celá ta jejich vize, kterou v současné době světu předkládají, má hlubší kořeny. Zamysleme se tedy nad tím, proč vlastně vznikla.
Začalo to už v předminulém století, kdy Karl Marx začínal publikovat svoje názory a kdy ohromoval svět tím, na co se jeho obyvatelé velmi dobře chytali. Předložil totiž spekulací o tom, proč je někdo bohatý a proč ten druhý žije ode zdi ke zdi, a nic nemá. Že někdo má štěstí v životě a v podnikání, a druhý se v něm jen potácí. Rozdmýchával tím polemiku o tom, jaký mechanizmus řídí naše bytí v prostoru a čase. Neznaje nejnovějších poznatků v genátice, jenž přímo nahrávají tomu, že náš osud zřejmě nekompromisně řídí genetický program každého člověka. Začal v něm podněcovat neduh, jenž je starý jako lidstvo samo, a tím je závist. Vytvořil demagogii, jejíž dopady jsou dodnes tragické, a jejímž důsledkem byly milióny zavražděných, kteří ji odmítali. Dal podnět ke vzniku autokratických režimů, jenž ji tímto způsobem prosazovaly.
Postupem času, kdy se ukázalo, že jim navržené postupy nejsou schopny reálně přežít, přemýšlela levice o tom, jak najít jiné cesty. Nášla si nové téma v tom smyslu, že Evropu a celý svět obchází nové strašidlo a že nám hrozí katastrofa v podobě změny klimatu, což prý bude podle nich kolaps celé panety. Zatím však existují jen vědecké modely, které vypočítávají jen to, co a kdy, a za jakých okolností by se mělo stát. Trochu málo. Že si příroda udělá stejně co chce, to je fakt, který zcela přehlížejí. To už tady jednou bylo, když se v minulosti chtělo poroučet větru a dešti. A co z toho zbylo?
V Německu se rodí nová povolební koalice. Ten, kdo politickou situaci v této zemi sleduje, musí zákonitě dojít k názoru, že se jedná o projekt, který pro ni bude neštěstím, a to už jen proto, že v něm figurují subjekty, jenž mají k sobě hodně daleko. Levičáci a liberálové. Jedni zelení, druzí socialisté a třetí ti, kteří už dlouho baží po moci, a proto jsou schopni z lecčehos slevit. Nedobrá to vize budoucnosti. Červeno-zelení hodlají z občanů ždímat nekřesťanské daně a omezovat je v běžném životě. I když Lindnerovci budou v těchto krocích umírněni, je jisté, že pokud se jejich dva partneři spojí, tak jim nezbude nic jiného, než držet hubu a krok.
Znovu se potvrzuje to, co napáchala zla v předvolebním klání frakce CDU-CSU, když jako svého lídra předhodila občanům neschopného Armina Lascheta. V této souvislosti se potvrzuje i to, což platí pro většinu politických stran. Jejich vedení na všech úrovních mají pocit, že by členové, kteří jsou tam nejdélé, měli mít nějaké přednosti při rozdělování funkcí, a ti, kteří mají tah na branku, měli by zůstat v pozadí. To je největší omyl, jenž je může v politickém boji neodvratně poškodit. I to se potvrdilo v Německu, když zde klerikálové volby prohráli. Z tohoto důvodu se zde schyluje k průseru, jenž může poškodít celou Evropu, protože formující se německá vláda bude mít namalý vliv na příští směřování celé unie, což radikální cesta zeleným směrem určitě není. Takový vývoj by byl bezpochyby nebezpečím pro Evropu, Německo, ale i pro celý svět.
F J Wanka
