Fejeton na týden. Vzpomínky na minulost o tom, jak bychom se měli s končícím rokem vrátit do minulosti a posuzovat to, co kdo a kdy řekl a učinil.

Je jich plno všady a nová vláda by si na ně měla dát pozor. Včas takového člověka odhalit a chytit ho za pazoury, protože se to stalo v našem národě častým jevem, otočit se podle zrovna aktuální situace jako korouhev. Jejich styl jednání se pozná na první pohled. Přemýšlej nad tím, co ti přinese užitek, mediální slávu a peníze, a proto jednej okamžitě, dokud si toho ostatní nevšimnou. Ti, kdo zažili éru komunistické diktatury si na to dobře pamatují. Z těch, kdo tehdy nečinně přihlíželi bezpráví, ale dokonce dělali i víc než museli, se posléze stali největší bojovníci za svobodu.

Říká se jim v lidové hantýrce pochlebníci. Kdo je vlastně takovej pochlebník? Je to člověk, který mění své názory ze dne na den, podle toho, jak se život točí. Zacítí příležitost a všechno je mu jedno. Problémy jeho okolí ho nezajímají, jen když on bude mít užitek z toho, co momentálně říká, i když v minulosti tvrdil něco zcela jiného. Ve svých snech se už vídí, jak je ve středu pozornosti, a současně si poklepává na svojí kapsu a kontroluje, jestli je jeho portmonka řádně naditá. „Jen houšť a větší kapky, ať se plní, ať je tam tolik, aby se to ani do kapsy nevešlo“ říká si se škodolibým úsměvem. Nějakou dobu běhá mezi jedním a druhým, radí a splétá intriky, jen aby se nepřišlo na to, co dělal v minulosti. Ale ejhle. Najde se jinej lišák, shromáždí o něm informace o tom, jak se choval dřív a průser je na světě. A tak narazí na tvrdej kámen. Mlátí do něj, a ne a ne docílit toho, aby ho rozbil, a přitom přemýšlí nad tím, jak se má zachovat. Když ho ti, kterým se vtírá úplně prokouknou, tak mu řeknou: „Nic naplat milánku, je to marný, seš druhej, prohlédli jsme tvoje čachry.“ Ale i na to se připraví. Vyřeší to tím, že na případné výtky zareaguje způsobem jemu vlastním. A tak začne vykřikovat něco o tom, že v minulosti nemohl svoje reálné názory prosazovat jen proto, že by z toho měl újmu a že to byl jen skrytý manévr. Někdo mu to uvěří, někdo se tomu zasměje, někomu stoupne adrenalin, někdo nad tím mávne rukou, ale jinak se nic nestane. Pochlebník nakonec zvítězí. Nic víc, nic míñ.

S končícím rokem si pokládáme mnoho otázek týkajících se budoucího života v naší zemi. Odpovědi na ně nejsou jednoduché, protože nikdo neví, jak se celková situace bude vyvíjet dál v důsledku nepředvídatelných událostí, zejména co se týče ekonomky. A k tomu všemu nás stále pronásleduje čínský vir, který zapříčinil smrt velkého množství lidí a který přivedl mnohé z nich do finančních nesnází. A nebudeme mít od něj klid do té doby, dokud nebude vynalezen preparát, který ho při vzniku do našeho organizmu zcela zničí. V této souvislosti vzpomeňme opět na pochlebníký z minulosti, kteří přisluhovali předešlé politické reprezenraci a předkládali občanům odborná stanoviska, která mnohdy nevystihovala realitu, a jenž byla nastavena tak, aby jí přinesla marketingové body. Důkazem toho nechť je to, co tvrdili na začátku pandemie, a tak není nic lehčího než se vrátit v čase zpět a oživit si některé jejich výroky. A teď se znovu derou na povrch zemsky a snaží se zadřít pod kůži i té dnešní politické reprezenraci, jejíchž názory dříve haněli, když byla v opozici. Takoví lidé jsou nebezpeční tím, že na jednu stranu se jim nedá v ničem věřit, a na druhou je zcela jisté, že pokud se opět změní politické klima, tak hodí přes palubu i ty, jimž se vtírali. A takové klima je záludné. Jednou prší a podruhé svítí slunce. Ale to je bohužel život.

A tak zrovna v této době, kdy vykračujeme do nového roku, kdy se mnoho občanů obává o svoji budoucnost, a kdy vir patrně nevyřkl ještě poslední slovo, kdy nás mimo něj pronásleduje i zvyšující se inflace a rostoucí ceny energií, právě v tomto čase, kdy mají lidé různá předsevzetí a přání, a právě v tu chvíli, až se do tohoto údobí dostaneme, musíme se naučit ho racionálně posuzovat a nepodléhat různým teoriím, u nichž zjistíme, že jsou předkládány jen proto, aby se jejich autoři mohli zviditelňovat. Vzpomínejme na minulost, ale nezapomínejme ani na to, co kdo a kdy řekl, ale co kdo a kdy také učinil. Jen tak vykročíme do nového roku s čistou hlavou.

Josef Machač