Úvaha na neděli, Hysterie a smíření.

Mám takovýho divnýho psa. Je to krátkosrstý pinč a je uštěkanej až hrůza. Když se mu něco nelíbí, tak se vztekà. Ale není to tím, že bych ho špatně vychoval, ale je to proto, že jsem ho získal ve věku, kdy už se s jeho výchovou nedalo nic dělat. Bývalí majitelé se ho chtěli zbavit, a tak jsem ho zachránil od útulku. I když je s ním mnohdy těžké pořízení, tak je to prostě kamarád, s nímž trávím většinu svého času. A tak jsem dosáhl alespoň toho, aby se přizpůsobil a začal mě respektovat. Ale protože příroda je neůprosná a nutí každého živého tvora přežít, tak i on pochopil, že je prostě nutné podlehnout její hierarchii a že je potřeba projevit určitou toleranci a přizpůsobit se. Ale i když je ten zvířecí svět trochu jiný, než tem lidský, přece jen tam existuje určitá podobnost s chováním lidí.

Co uděláte s tím, když chodíte se svým protějškem dlouhá léta a najednou vám řekne, že je konec vašeho vzájemného vztahu, protože náklonnost vyčpěla. Chvíli tápete ve tmě a nakonec se s tím smíříte, protože ono vám totiž nic jiného nezbude. Náklonnost si nevynutíš, jak v tom světě zvířat, tak v tom lidském.

Amerika je rozdělená víc než kdy jindy. Roztržky mezi levicí a pravicí tam dosahují takových extrémů, jakých tato zem už dlouho nezažila. Všechno vyvrcholilo šestého ledna minulého roku, když stoupenci minulého prezidenta Donalda Trumpa zaútočili na Kapitol, budovu amerického Kongresu. Prezidentské volby tenkrát dopadly jak se říká o fous, protože nynější prezident Joe Biden zvítězíl s náskokem asi osmi milionů hlasů. A to zkrátka Trump nikdy neuznal, protože tvrdí, že vítězství mu bylo ukradeno. Dodnes je velice těžké tuto situaci střízlivě posuzovat, protože proběhly mnohé přepočty hlásů, které došly k názoru, že prvotní výsledky byly správné. A teď suďme, kde je pravda, protože jsme se s takovou postvolební řežbou už dlouhou dobu v USA nesetkali. Koneckonců výsledky byly jasné, to je mimo diskuzi, ale jestliže někdo příjde s tvrzením, že nebylo s volbami něco v pořádku, musí mít alespoň nějaké informace o tom, že tomu opravdu tak bylo. A bylo na tom něco pravdy? To už se dnes nedozvíme, protože i v té řádné demokracii existují věci, které s ní mnohdy nemají nic společného. Ani Amerika není výjímkou.

Svět se mění a už není takový jako v minulosti, kdy vlády jedna druhé předávaly moc v klidu, kdy politické strany uznávaly svoji porážku a šly do opozice. V mnoha zemích to sice činí, ale skřípou při tom zuby. Vše se změnilo nástupem levicových ideologií, z nichž některé se zaštíťují tím, že naše planeta je ohrožena vlivem klimatických změn, což pry má na svědomí naše civilizace. Kde je pravda? O tom existuje mnoho diskuzí a odborných studií. A to je celá podstata toho, proč se politický boj v USA roztočil jako kolotoč, z něhož je těžké vystoupit.

V Demokratické straně, která vyhrála volby s odřenýma ušima, se dostalo k moci křídlo až s příliš levicovým zaměřením, které postavilo dříve spíše středově zaměřeného současného prezidenta Bidena do nezáviděníhodné pozice. Dostal se do kleští, které ho budou svírat do konce jeho prezidenského mandátu. Stává se určitým katalyzátorem mezi umírněným a levicovým proudem v jeho straně.

Ten, kdo pozorně sledoval jeho projev ku příležitosti výročí útoků na Kapitol musel uznat, že i když šlo o poklidný, ale někdy až hysterický projev proti exprezidentovi Trumpovi, přesto z něj čišela i nejistota z toho, jestli jeho argumenty americký občan, který uvěřil Trumpovi pochopí. Čišela z něj nejistota, co dál s těmi, kteří mu nikdy neuvěří. Ta napolo hysterie a rádoby pokus o smíření mohou být inspirací k zamyšlení, jestli bylo s tamními volbami opravdu všechno v pořádku. Už jen proto, že Bidenovu projevu předcházel ten, který přednesla jeho víceprezidentka, která je protagonistkou až té příliž levicové politiky v Demokratické straně. I kdyby to přikazoval nêjaký protokol, přece jenom se jednalo o projev, kde by měl mít prezident hlavní slovo.

A tato dáma a její soudruzi v této straně budou nepochybně dále prosazovat zelenou levicovou politiku, což už je, ale ještě bude pro občany USA velkým neštěstím. To se ostatně projevuje už dnes. Bidenovy politické přehmaty ve stylu předčasného odchodu z Afganistánu, daly jen podnět k tomu, aby se autokratické režimy ještě více roztahovaly, protože zacítily slabost Západu. A tak to je jako s tím mým psem, jen s tím rozdílem, že on to pochopil, ale oni budou stále drzejší.

Josef Machač