
Když si vybírame svoje přátelé a známé, vždycky se rozhodujeme podle toho, co od každého nich můžeme čekat. Je to asi zrovna tak, jako když si muž hledá svoji životní partnerku nebo žena chlapa na celý život. Určitě má každy z nás ucelenou představu o tom, jaký by jeho protějšek měl být. Ženské pohlaví se poohlíží po švihákovi, ktery má charizma, ale měl by mít i rozum na pravém místě tak, aby uživil svoji rodinu. Ale v ženských srdcích je neméně místa pro elegány, jenž by jim nosíli každý den květiny, chdíli s nimi často do společnosti, a hlavně, aby se s nimi nenudily. Srdce žen je prostě nevyzpytatelné. Jednou slunce zář, podruhé bouře hrom. No, co si s tím počít. Tak to prostě je. To u chlapů je to něco trochu jimého. Ti by sice chtěll krasnou dívči tvář, aby se s ni mohli všude chlubit, ale přali by si i to, aby si mohli občas vyhodit z kopýtka. (Néže by flirtovali s jinymi protějšky. I když stát se může cikoli.) Spíše v tom smyslu, aby si mohli zajít do své milované hospůdky, a aby nebyl doma ten už řečený bouře hrom, když příjdou domů. Ale toho třesku je pak vždycky vic než dost, a tak se s tim smiři, protože i v přirodě to tak chodí. Jednou se kaboní a podruhé vlahý deštíček padá na celý svět. A tak to chodí pořad dokola. Rok po roku, a člověk si uvědomi, že se nic nezměnilo v tom našem životě lidském.
Ale i tak je to s tím naším národem, když volí ty, kteří ho zastupují ve státních funkcích. Také má docela ucelenou představu o tom, jací by měli takoví lidé být. Měli by být charismatičtí, ale ne příliš arogantní, měli by být seriózní, uhlazení, sebekritičtí, neměli by občanům slibovat to, co nemohou opravdu splnit, neměli by překračovat svoje kompetence, pokud budou zvolení, a vůbec, měli by k nim najít přímou cestu. Chodit mezi lidmi v ulicích a nebát se výtek a kritik, což občané posléze ocení svym hlasem do volební urny. Takový ten jeden člověk ucházející se o jejich přízeň, neměl by troubit do éteru, že všude byl, všechno viděl, jako brouk pytlík z Ferdy mravence. To je špatně. Protože lidé si potom řeknou, je-li na tom vůbec něco pravdy a spíše si z něj utahují, než by ho uznávali. Ale někteří pro něj přesto horují a věří mu, protože takový pytlíček může oslovit i další pytláky, kteří loví v revíru zvaném demokracie. Na to pozor!
A tak snad i v tomto duchu se odehrají prezidentské volby v naši drahé vlasti České. Že budoucí hlava státu by měla být nadstranická a že nebude obcházet ústavu, jak jsme toho byli svědky v nedávné minulosti. Že nebude zneužívat svého postavení a že bude pracovat jen pro občany naší země. V tom vám přeji šťastnou ruku, přátelé!
Josef Machač