Šarády v Německu

Nikdy jsem neměl důvěru v německou sociální demokracii. Stalo se téměř pravidlem, že když o něco šlo, tak nedokázala zaujmout téměř nikdy patřičný postoj k tomu, co by mělo Německo prosazovat soudržně s ostatními evropskými státy, pokud byla u moci. Pořád ji totiž pronásleduje nemilý zápach toho, když byl v pozici kancléře Gerhard Schröder, který se posléze zaprodal Rusku. Ale nehledě na něj se mu vždy tato strana ideologicky přibližovala. Možná to byla vzpomínka na jeho komunistickou minulost, i když nelze s určitostí tvrdit, že by se mu názorové zcela přibližovala, ale levicové zaměření této strany z toho bylo cítit na hony daleko. Ale jak to máme chápat v dnešní době, kdy Putinův autokratický režim nemá s levicí nic společného, protože se jedná o společenství, které řídí zčásti oligarchové, kteří jsou v područí bývalé skvadry, jenž se zrodila z bývalé komunistické KGB prosazující sice naoko tržní mechanismus, který je však postaven na tom, jak se obohatit ve svůj vlastní prospěch, a na úkor ruských občanů, kteří jsou jimi okrádání, aniž by o tom věděli. A pokud by si dovolili se ozvat, jsou trestání dlouholetým vězením. Zrovna takové žonglérství mezi těmito rangy, aniž by si to patřičně srovnal v hlavě, provádí i současný německý kancléř z rodu socialistů Olaf Scholz. Jednou srší oheň a síru proti ruským kagebakum, podruhé je krotký jako beránek a svá prohlášení mírní, takže se v tom málokdo vyzná.

Nemusíme jít tak daleko do minulosti, kdy se odehrála šou made in CDU-CSU, německých to křesťanů a kdy se při povodních neschopný Armin Laschet, dosazen bývalou kancléřkou Merklovou jako kandidát na kancléřský post v minulých volbách do spolkové sněmovny, „chechtal“ a sršel vtipy, když ostatní občané trpěli. A přitom současný kancléř Scholz stál v pozadí a čekal u myší díry, aby včas chytil kořist, což mělo za následek vytvoření současné vlády se zelenými a svobodnými demokraty, kteří už léta bažili po moci. A tady je výsledek. Chaos a neschopnost řešit energetickou krizi. Nesmyslné rozhazování finančních prostředků ze státního rozpočtu tak, aby byly prosazovány politické zájmy vládních stran.

Kancléř Scholz je nicméně i tak v docela nepříjemné situaci. Předsevzetí, že nehodlá rekonstruovat vládu už dnes neplatí. Musel vyměnit minisrini obrany, která naprosto selhala. A pan Pistorius, nový ministr tohoto resortu, bude prý ten pravý člověk, který bude řídit ministerstvo na úrovni. Zajde prý údajně se svými kolegy i na pivo, a kdo ví co dál. Nic to však nemění na tom, že socialistický kancléř Willy Brandt v blahé paměti, měl údajně ve své kanceláři portrét Karla Marxe, a jenž musel odstoupit jen proto, že jeho okolí bylo spřaženo s bývalou východoněmeckou tajnou službou. To je šátek hozený do pranice. A Scholz dnes musí čelit nejenom těmto historickým skutečnostem, ale i tomu, v jakém stavu se nachází i současná německa politická scéna. Nic z toho, co by mu mohl kdokoli závidět.

Josef Machač