Fejeton na týden Vědět včas, co tíží nás o valorizaci důchodů. Že stát by měl svými informačními kampaněmi ještě důsledněji přesvědčovat občany o tom, že jeho cesta je správná.

Nebylo to lehké rozhodnutí. Odsunout velmi zajímavý článek J F Wanky o chaotické zelené politice Evropské unie. Vnitropolitické události v naší zemi nás přiměly k tomu, abychom referovali o věcech, které dominují v posledních dnech naší politické scéně. Ale žádný strach. Čtenáři o Wankův článek nepřijdou, protože ho zveřejníme hned za tímto fejetonem. Valorizace důchodů. Tato dvě slova nás budou zaměstnávat ještě poměrně dlouhou dobu. Prezident Pavel sice zákon o důchodech podepsal, což mu mnozí vyčítaji, ale zároveň svoje rozhodnutí náležitě vysvětlil, z čehož vyplynulo, že nemohl ze své kompetence udělat nic jiného, protože pochopil, že tak rozhodla valná parlamentní většina, což je velký pokrok oproti minulosti.

Schválení tohoto zákona předcházely hádanice, neúnosné titulování mezi poslanci, což svědčí o tom, že důchodová reforma nás potrápí ještě dlouhou dobu. Přitom se vlastně o nic výjimečného nejedná. Směrem nahoru se valorizuje všude, tak proč by stát nemohl z původního úmyslu valorizovat směrem dolů, když je zadlužený až po uši. Jenomže to současné opozici nevysvětlíte. Hlava nehlava se z toho snaží vytřískat co nejvíce politických bodů. Je to fér? Co tomu říkáte? Odpověď nechám na vás.

Ale teď si položme další otázku. Jsou argumenty k snížení přídavků k důchdům, jak je nastavuje současná vláda, ale jak to vidí i opozice, opravdu opodstatněne? Vycházejme z faktů. Že by původní zvýšení zvýhodňovalo jen ty, kteří pobírají nadměrné důchody a znevýhodňovalo příjemce těch nízkých, to je celkem jasné. Nakonec si to může každý z nás lehce spočítat. Ale na druhou stranu si musíme též uvědomit, že pokud je takový důchodce schopen pracovat a jeho zdravotní stav mu to dovoluje, tak si většinou přivydělává. A jestliže mu stát přidá jeden nebo dva tisíce, protože původní suma navic by činila necelých dvanáct procent, to by nemuselo hrát zas tak velkou roli, protože za takovou almužnu dnes člověk pořídí leda tak dva větší nákupy. A padesátitisícový důchod bere z běžnych občanů jen málokdo. Nehledě na to, že mnoho lidi si už dnes spoří na stáří, buď do štrůzoku nebo do fondů. Ale těm, kdo už si nejsou schopni vydělávat nebo jsou zdravotně postižení, by stat měl věnovat obzvláštní pozornost. Jeho role musí být dnes taková, aby těm, kteří to opravdu potřebují přednostně pomohl. Ale nejen co se týče finančního zabezpečení, ale aby i úzkostlivě kontroloval dodavatele základního zboží nezbytného pro život. Aby firmy, jenž s ním obchodují, nezneužívaly svého majoritního postavení, a tím je přiměl k tomu, aby sloužili opravdu lidem, ale aby byla též respektována svoboda trhu. Aby jejich marže dosahovaly určitých mezí adekvátně ke kvalitě zboži, která není hlavně v supermarketech příliš valná. Takové zásahy musí být jeho přímou povinnosti.

A opět se ptáme? Využil stát v této souvislosti veškeré svoje páky? Vysvětluje svým občanům se vší důkladností to, co podniká? Dnes už to dělá, ale měl by ještě více šlápnout na pedál. V této souvislosti by měl mimo jiné inspirovat kontrolní orgány k tomu, aby se naplno zapojili do stíhání těch firem, které porušují v tomto ohledu platné zàkony. Aie není to výtka, jedná se jen o upozornění na to, že liknavé počínáni by se mohlo vládním stranám zle nevyplatit v příštích parlamentních volbách, protože voliči mají kamennou paměť.

Více pragmatismu a pochopení k těm, kteří mají jiný názor na kroky současné vlády. Přesvědčovat je informačními kompaněmi o tom, že její strategie je správná. Argument, že minulá vláda pod vedením bývalého premiéra Babiše byla ke svým sokům také neústupná, nemůže obstát, protože voliči opravdu nezapomínají. Ukázalo se to jen tak mimochodem v minulých parlamentních volbách, ale i v těch prezidentských, v nichž bývalý premiér doslova propadl. Na to pozor! To by mohlo hrát na notu těch, kteří si brousi zuby na to, aby se dostali znovu k moci, což by byla katastrofa. A proto vědět včas, co tíží nás, je stále aktuální. Mějme to na paměti.

Josef Machač