EN
DE
Srpnové večery
Krásné bývají srpnové večery. Až mně to někdy připadá, že jsou zdrojem lidských osudů, ale také osudů celých národů. To se potvrdilo před 55 lety, kdy nás okupovala tehdejší sovětská vojska. Byla to tragédie pro celý náš národ. A dnes na ni pohlížíme úplně stejně jako před těmi mnoha lety. My pamětníci, jenž jsme otevřenými okny, kdy k nám doléhal večerní ruch luk a kdy jsme slyšeli mírumilovný šustot cvrčků, kteři neúnavně zpívali svou píseň, a právě v té chvíli jsme zaslechli úplně jiný hluk: burácení tanků a nákladních aut, jenž přijely, aby nás pokořily. Byla to chvíle, na kterou nikdy nezapomeneme.
A co se dělo potom kdy probíhaly různé prověrky nové komunistické moci, jejichž prostřednictvím byli lidé dotazování, zda souhlasí s okupací či ne, a kdy nesouhlas mohl na dlouhá léta změnit jejich život? Byli jsme sice pokořeni, ale i v té bídě jsme mohli alespoň zjistit kdo je kdo. Právě v tom okamžiku jsme se mohli přesvědčit, kdo že na jaké straně stojí. Kdo že si zachoval svoji důstojnost, a kdo pod záminkou toho aby přežil, tak podlehl a sklonil sva záda až k zemi. Jestli bylo možné takovymi lidmi opovrhovat, to ať zhodnotí dějiny. Ale v každém připadě před těmi, kteří nepodlehli, musíme i dnes smeknout klobouk.
Kouzelné jsou srpnové letní večery. Každý rok se mění lidé, události, ale i dějiny. Každý rok si připomínáme ony dny, kdy byl náš národ pokořen. Mějme to po těch mnoha letech na paměti, protože i v dnešní době tu existují politické síly, které by chtěly zvrátit demokratický vývoj naší země ve svůj vlastni prospěch. Už nikdy se nepokořme, už nikdy nesmí přijít ten den, kdybychom se měli opět plazit před někým nebo něčím po kolenou. Ať to platí navěky.
Josef Machač
