
O bytech a svobodě slova
Štradil jsem si to takhle po ulici, a najednou mě někdo poklepal na rameno. Až jsem se lekl. A v tu ránu jsem si pomyslel, kdo to asi může být. Hbitě jsem se otočil a nevěřil svým očím. Byl to kamarád, kterého jsem dlouhá léta neviděl, a na něhož jsem už málem zapomněl.
Rozpovídali jsme se o všem možném, a mimo jiné jsem se ho zeptal, co děla a kde žije. Vyprávěl mi, že má dobrý job a že bydlí v obecním bytě na Praze 7. Moc se mu tam prý nelíbí, protože to má daleko do práce, a jednak i proto, že mu před krátkým časem Městská část Praha 7 zvýšila nájem do astronomických výšin. Nejde mu prý pod fousy ani tamní komunálni politici, kteří se tam chovají jako utržení z řetězu, protože jejich politické hnutí vládne na radnici úplně samo. S úsměvem jsem mu řekl, ať si z toho nic nedělá, že tam bydlím také a že se mně stalo totéž. A jen tak mimochodem vím, o čem mluví. Chvíli jsme ještě rozmlouvali o všem možnem, a pak šel každy z nás svou cestou.

Když jsem přišel domů, tak mě jeho slova stále pronásledovala. Tak mě napadlo, že lidé, které potkávám, se také nevyjadřují o radniční reprezentaci na Sedmičce zrovna líbivě. A to nemluvím o tom, když člověk příjde do hospody a poslouchá, o čem se tam osazenstvo baví. Mnohdy tam jsou slyšet slova, která ji nenazývají zrovna smířlivě. Není divu. To zdražení nàjmů, ale i jiné přešlapy jí na popularitě jistě nepřidávají. Zvýšila nájmy prostě všem. Ať jsi chromý, ať jsi slepý, ať lezeš po čtyřech, všechno strká do jednoho pytle, aniž by se zamyslela nad tím, že by se v zimě mohly ceny energií opět zvýšit a že by se mohli občané znovu dostat do finančních potíží. Prostě nad tím mávne rukou jako obvykle, když něco podniká. A pak, když se ukáže, že se to nedomyslelo, tak se vše honi za pět minut dvanáct. Stačí se pořádně podívat kolem sebe.
A co mají potom občané dělat, když jim chaotická rozhodnutí sedmičkových radničních vládců znepříjemňují źivot, i když navenek tvrdí, že pro ně dělají jen to nejlepší? Chvíli nadávají, ale posléze zjistí, že oni sami nemají šanci aby něco změnili, protože když vidí, že jejich spoluobčané zvolí tyto politiky znovu, tak zabřednou do skepse. A když si lidé stěžují na cokoliv, co se jim nelíbí, jsou ubezpečováni, že dojde k nápravě, ale té se málokdy dočkají. Třeba, co se týče těch vysokých nájmů v obecních bytech. Dojde to jen do toho stádia, že je radnični úřednici pošlou do spárů jiných úředníků na úřad práce, požadat si o příspěvek na bydlení, který ale nemusí dostat každy člověk, a mimo jiné procedura žádosti je spíše namět na horor. Politická reprezentace na Sedmičce pod vedením Prahy 7 Sobě si myslí, ať to stát zaplatí, ale vůbec ji nezajíma, že stàtní kasa šetří každou korunu, aby se snížil deficit, jenž se šplhá do astronomických výšin.
Politiky na radnici Sedmičky totiž nezajímá nic jiného než to, aby se co nejdéle udrželi u moci, a proto dělají vsechno možné, aby zaretušovali své chyby ve vedení této městské části. A mnohdy to vypadá i tak, jakoby v některých případech zamlčovali reálné informace o citlivých projektech. A to je špatně, protože svoboda slova je právě ta výsada, kterou si náš národ v roce 1989 tak těžko vybojoval.
Josef Machač