EN
DE
Kdyby měla liberálně levicová média jen trochu soudnosti, zahrabala by se deset metrů pod zem, protože jejich jednostranné komentování amerických prezidentských voleb, nebylo zrovna v souladu s demokratickými zásadami, na které jsme byli dosud zvyklí. I když tvrdila, že jejich výsledek bude těsný a že se chovala tak, jako kdyby to Kamala Harrisová měla v kapse, přesto se stálo to, co asi neočekávala. Donald Trump je tu, a tak se s tím asi budou muset smířit. Místo toho, aby jejich komentátoři zpytovali svědomí a bádali nad tím, kde že se stala chyba, když milně hodnotili předvolební situaci, místo toho se pitvají v nepodstatných věcech, ale pravý důvod toho, co se stalo v USA z toho nevyplývá. Že hlavní chyba byla v prezidentu Bidenovi, který svou politikou zhoršil ekonomickou situaci amerických občanů a dodal kuráž světovým autokratům, na což se už lidé nemohli dívat, o tom většinou nemluví. Místo toho hledejí hnidy na Donaldu Trumpovi, a straší veřejnost, co v budoucí prezidentské funkci udělá, což vlastně ještě ani neučinil. Že v předvolební kampani mluvil z cesty, že zapomínal, a kdesi cosi. Že se to svým sledovatelům snažili vysvětlovat jednostranně, o tom není pochyb. A tak nás napadá myšlenka, že by si měli především evropští liberálové zamést před svým prahem, než strašit lidi budoucím americkým prezidentem.
Evropa je roztříštěná, a tak není divu, že jsou tamní politici nervózní. V Německu padla vláda, protože už nemá většinu v Bundestagu, a že se zde uskuteční předčasné volby, to je víceméně jistá věc. V Rakousku vyhráli Svobodní, a zúčastněné strany se dodnes nedohodli na složení budoucí vlády. Ale ani pohled členských států na válku na Ukrajině není příliš jednotný. A co dělá vedení Evropské unie? Prostřednictvím spřízněných médií pláče jak malé dítě, že Donald Tramp udělá to či ono, že zvýší cla, a kýho čerta se ještě stane. Ale my pisálci, kteří se díváme pravdě do očí, se zamýšlíme nad tím, co bude potom. Že lidovým hlasováním, v němž byl zvolen prezident Spojených států není celá procedura zdaleka u konce. Pojďme se tedy podívat na to, kdy se vlastně Donald Trump ujme s konečnou platností svého úřadu.
Dnem, kdy je nový americký prezident zvolen to opravdu nekončí. Podívejme se tedy na to, co bude dál. Protože se jedná o dvoudílné volby, v nichž lidé volí prezidenta a viceprezidenta, tak v tom druhém kole nehlasují lidé, ale tak zvaný sbor voličů. Nový americký prezident se ujme svého úřadu až 20 ledna 2025. I přes získání 270 hlasů, musí oficiální sčítání každého státu ještě potvrdit volební úředníci, což může někdy trvat týdny. Například stát Oregon to musí stihnout do 11. prosince. Teprve 17 prosince odevzdají svůj oficiální hlas jmenovaní prezidentští voliči z každého státu kandidátovi, který v něm zvítězil, aby byly poté všechny hlasy sečteny v Kongresu 6 ledna. Až po těchto krocích může proběhnout inaugurace, která se vždy koná na schodech budovy Kapitolu ve Washingtonu DC. A celá anabáze končí tím, že až po těchto konečných krocích se oficiálně Donald Trump ujme prezidentského úřadu.
A co se stane, až Donald Trump nastoupí do Bílého domu? Nechme se překvapit. Určitě se nesmíme chovat tak, jako některá média, která vypouští různé katastrofické scénáře, ale pohlížet na celou věc racionálním způsobem. Vždyť i evropští politici se nakonec ve svých posledních reakcích na americké volby chovají celkem mírně. Suďme a kritizujeme teprve tehdy, až to bude mít smysl. Evropa se musí chovat vůči Americe jako rovnocenný partner, jinak u Donalda Trumpa ztratí svůj kredit. A co bude potom? To se teprve uvidí.
J F Wanka, Salzburg
