O dostupném bydlení se mluví všude. Tato problematika se stává stále silnějším tématem pro všechny politické subjekty, protože parlamentní volby se blíží. Rezonuje stále častěji i v regionech, kde je bytů stále velký nedostatek.

V poslední době je ozázka bydlení diskutována na všech úrovních. A to jak ve státní správě, tak i v jednotlivých regionech. Není tomu jinak ani na Praze 7. Problém bydlení se netýká samozřejmě jenom této městské části, ale je to problém zejména v celé Praze a ve velkých městech v Česku. Podíváme-li se na srovnání čísel za posledních třicet let, opravdu se mladí lidé do zakládání rodin příliš nehrnou, protože se jim rozšířila možnost vzdělávání, cestování, pracovních možností a obecně životního stylu. Můžeme konstatovat, že se vzdělanost zvýšila, a zároveň s tím i opatrnost. Na začátku 90. let byl průměrný věk porodnosti 22 let, ale v současné době je to okolo 30 let. Průměrný počet dětí na 1 ženu byl 2,3 a nyní je to lehce přes 1,6 dítěte. Z toho je jasně vidět jak klesá porodnost. Na rozhodnutí založit rodinu se podílí i společenské problémy, ať to byl covid nebo nyní válečný konflikt blízko nás. V souhrnu i těchto okolností se společnost hodnotově proměnila.

Ačkoliv ceny bytů i nájmů jsou v Praze velmi vysoké, stále přibýva zájemců o bydlení především kvůli pracovním příležitostem. V případě brzkého dokončení městského okruhu a všech dálničních přivaděčů, bude i dojíždění za prací do hlavního města komfortnější, a proto si lidé budou pořizovat levnější bydlení za hranicí Prahy.

Městská část Praha 7 je svou polohou uzavřená bez možnosti se rozšiřovat, kromě několika developerských projektů, s nimiž začne i největší bytová zástavba v Bubnech. Pokud by se podařilo zajistit s developerem možnost nájemního bydlení pro občany Prahy 7, byla by to pravděpodobně příležitost pomoci několika desítkám občanů. Podpora bydlení pro mladé lidí je z těchto důvodů velmi omezená, a proto komplexní pomoc i zde je možná jen na úrovni Hlavního města Prahy a státu.

Neopomenutelným faktorem jsou samozřejmě i migrační vlny. Vždyť statisíce uprchlíků, kteří ať vinou vojenských konfliktů či nedemokratických režimů ve svých zemích také v nějakých bytech bydlí. Pokud by se však v téchto státech změnily režimy do té míry, že by se do nich mohli lidé žijíci v Česku vrátit zpét, ale i po ukončení války kupříkladu na Ukrajině, čímž by se mohl počet uprchlíků také snížit, až poté se ukáže, zda se situace trochu zlepší. Přesto je nadmíru jasné, že vláda a vedení měst musí zjednodušit pravidla pro výstavbu nových bytových domů, aby nezůstalo jen u politických slibů, ale aby se bytová politika stala  skutečnou prioritou státu, měst a obcí.

Josef Neuberg, zastupitel městské části Praha 7.