EN
DE
V Německu je po volbách. Frakce CDU-CSU pod vedením Friedricha Merze (69, CDU) je sice vyhrála, ale ne s takovým náskokem, aby si zajistila konfortní postavení v Bundestagu. Vyložený neúspěch sklidily strany, které byly součástí minulé vlády. Ani socialisté, ale ani Zelení nedosáhli takového výsledku, jaký si představovali. A liberálové z FDP se do parlamentu vůbec nedostali. Nebývalý úspěch však sklidila Alternativa pro Německo. A všichni se ptají, proč tomu tak je. Mnozí ji odsuzuji, protože je to prý krajně pravicová politická strana. Ale nikdo se nakonec nezeptá, z jakých důvodů ji všichni tak nazývají. Takové přirovnání si vysloužila jen proto, že prý také odmítá evropské hodnoty, což obnáší i to, že má ve svém programu vystoupení z Evropské unie. To se zdá některým politikům nepřijatelné, ale přesto ji občané v Německu volí. A tak můžeme nekonečně přemýšlet nad tím, proč tak závratně roste. Jednoduché. . Lidé přestali věřit tradičním stranám, protože je prostě zklamaly. Jejich politika šla proti nim, nedokázaly řešit jejich skutečné potřeby. A proto se dostaly do jejich nemilosti.
Přitom Alternativa pro Německo mohla být poctivou pravicovou stranou, protože na německé politické scéně takový subjekt zatím chybí. Ale svou izolaci si zavinila sama. A to kvůli nemístným projevům některých jejich členů, kteří se mnohdy uchylují až ke krajně pravicovým projevům. I když se ve volbách umístila na druhém místě, tak poputuje do opozice, protože ani vítězná CDU-CSU, ale ani socialisté, jenž se zřejmě koaličním partnerem křesťanských demokratů nakonec stanou, s ní v budoucí vládě nechtějí sedět. I kdyby se určitě tendence v budoucnosti objevily, i tak se to zdá hodně nepravděpodobné, protože politické programy Alternativy pro Německo, křesťanských stran a socialistů jsou tak rozdílné, že by taková vláda mohla jen těžko existovat.
Pokud dojde k tomu, že se stane Fridrich Merz budoucím kancléřem, tak ho čeká perná politická práce, protože na jedné straně bude muset řešit neutěšenou hospodářskou situaci své země, ale na druhé straně i to, jakým způsobem bude komunikovat s novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem, s nímž není zrovna lehké pořízení. Bude to právě Merz, který by se mohl stát mluvčím celé Evropy vůči americkému prezidentovi? Možná by se to mohlo stát skutečností, ale nejdřív si musíme počkat až bude ve své funkci. Pak teprve uvidíme jakým způsobem bude jednat se svými partnery. Zatím probíhají jen vzájemná jednání, v nichž socialisté figurují jako strana s menším volebním ziskem, a proto nechtějí jít křesťanským stranám tak rychle na ruku, aby si vybojovali v budoucí vládě co nejlepší pozici. A to je špatně, protože takový přístup není zrovna to, co by v současné době Německo potřebovalo.
Malý příklad. Ještě nebyla ustanovena ani nová vláda, a už se dostavil velký problém. Friedrich Merz a Lars Klingbeil (47, SPD), ale i další vyjednavači obou stran se předběžně dohodli v průzkumných rozhovorech na uvolnění dluhové brzdy pro Bundeswehr, ale také na sestavení speciálního dluhového balíčku na výstavbu silnic a dalších investičních celků ve výši 500 miliard EUR, na což by byla potřeba dvoutřetinová většina v parlamentu. Aby toho dosáhly, nabídli spolupráci při hlasování Straně zelených, která ale s uvolněním dluhové brzdy najednou nechtěla souhlasit. A to už předběžně nevěsti nic dobrého, protože politická rozhodnutí v tomto směru by měla být prosazena co nejdříve.
Jedno však je jisté. Aby tyto žabomyší války skončily, musí se v Německu co nejdříve sestavit nová vláda, protože politická a ekonomická situace zde není zrovna příznivá. Nová vláda bude muset bezpochyby dávat hlavní důraz na potřeby občanů, aby se neuzavírala ve svých kancelářích, aby nevyplácela na ministerstvech neschopným lemplům v podobě poradců tučné odměny (jen proto že jsou příslušníky té nebo oné spřízněné politické strany), ale aby řešila skutečné problémy lidí, včetně migrace, která rezonuje v této zemí stále častěji, a zároveň i podpory dostupného bydlení, jenž je stále těžkým kamenem na nohách států v Evropě. Co k tomu ještě říci? Asi jedinou věc. Že pokud bychom měli považovat vítězství frakce křesťanských stran za úspěch, tak musíme konstatovat, že to byl pro ně nepříjemný debakl, protože nedosáhly toho, čeho chtěly: pohodlnou většinu v Bundestagu. Že se musí opět spoléhat na levicové socialisty. To se jim však může do budoucna zle vymstít, protože Alternativa pro Německo by mohla dosáhnout v příštích parlamentních volbách takového výsledku, že už bez ní nebude možné složit případnou budoucí vládu. Z toho plyne poučení. Je lépe svého politického soka usměrnit v koaliční vládě, než ho nechat neomezeně vládnout. Taková je prostě realita.
J. F. Wanka, Mnichov
Podpořte náš týdeník finančním darem
