EN
DE
Konečně se to stalo realitou. Není tomu tak dlouho, co USA udeřily na íránská jaderná zařízení. Už v minulosti se mnozí komentátoři podivovali nad tím, jak byla Amerika na Blízkém východě tolerantní vůči Íránu za prezidenta Bidena. Nemohli pochopit, co si od něj nechala líbit. Ale dnes se situace v tomto ohledu zcela změnila. Snad. Americký prezident Donald Trump ukázal íránským teokratům tvrdou ruku, a to v době, kdy na ně nekompromisně šlápnul Izrael, aby zlikvidoval jejich jaderný program, protože se všeobecně mínilo, že jsou jen krůček od jaderné bomby. Američané zaútočili na jejich podzemní laboratoře hloubkovými bombami, a tvrdí, že je z velké části zničili. Udělali to v pravý čas, protože je v sázce jejich prestiž v této oblasti a protože Írán působí proti nim destruktivně už celá léta. Podporuje různé teroristické organizace, které přímo ohrožují národní bezpečnost Spojených států, ale i bezpečnost v celém světě. Írán byl několikrát varován, ale nereagoval a dál pokoutně vyvíjel jadernou zbraň. Z tohoto důvodu padla od prezidenta Trumpa různá silná slova na adresu nejvyššího íránského duchovního ajatolláha Alí Chameneího, z nichž vyplýval fakt, že by se měl tento muž mít na pozoru, protože by mohla přijít jeho fyzická likvidace. Izraelští představitelé o tom mluví už dávno, ale zatím se nic nestalo, a to i s ohledem na to, že americký prezident byl iniciátorem příměří mezi oběma zeměmi. Ale to nemusí platit do nekonečna, protože pokud přijdou od Íránu další provokace, tak se to může klidně stát. Objevily se totiž zprávy, že šestaosmdesátiletý Chamenei hledá mezi svými blízkými spolupracovníky svého nástupce, což nasvědčuje tomu, že buď něco takového očekává, anebo na svoji funkci už nestačí. Tato informace však nemusí být zcela pravdivá, protože z jeho chování se dá usuzovat, že k nějakým změnám je zde velmi daleko. Zatím to nevypadá, že by byl ušlápnutým vůdcem. Je tomu právě naopak. V tamních sdělovacích prostředcích se i po uzavření příměří chlubil, že právě Írán je vítězem této války a že žádné škody vlastně ani neutrpěl. Současně prý v tamních věznicích probíhají ještě ostřejší represe proti režimním kritikům, a to ještě s větší razanci než tomu bylo v minulosti. Až to došlo tak daleko, že si vysloužil další ostrá slova od prezidenta Trumpa. Při té příležitostí Chameneimu připomněl, že to byl právě on, kdo odradil Izrael od posledních náletů, které mohly dostat Írán definitivně na kolena a že pokud nezmění své chování, mohlo by být ještě hůř.
Ale nejde tu jen o Írán. Chamenei je bezpochyby tím íránským činitelem, který neomezeně rozhoduje o všech záležitostech týkajících se tohoto státu, a právě i on je zodpovědný za agresivní íránskou politiku v tomto regionu. A je bezpochyby strůjcem i toho, že tato zem stále více usiluje o získání jaderné zbraně, aby v této oblasti získala neomezenou strategickou převahu, čímž by mohla bez jakýchkoliv překážek podnikat svoje teroristické rejdy, což Izrael právě v této době vycítil. A dobře to věděly i Spojené státy, proto byl útok rychlejší než se čekalo. Celá tato Trumpova strategie byla zřejmě i varovným signálem prezidentu Putinovi, aby zapomněl na své imperiální choutky v Evropě, a že Amerika disponuje dostatečnou vojenskou sílou, aby ho od tohoto záměru odradila.
Než došlo k útokům na íránská jaderná zařízení, zvolil prezident Trump celkem správnou strategii, když mlžil. Na tiskových konferencích stále opakoval, že to nebo ono možná USA udělají, čímž držel iránské teokraty ve stálém napětí. Nakonec se vší razantností udeřil. Někteří levicoví ideologové a aktivističtí propagátoři stále kroutili hlavami, cože se to na Blízkém východě děje. Že Amerika usiluje o rozpoutání světového konfliktu a že by měla spíše vyvíjet mírové iniciativy, které by celý tento konflikt vyřešily. Odvěká to jejich rétorika z dob prezidenta Bidena. Právě to nic nedělání a přehlížení celé situace dodaly íránským teokratům ještě větší kuráž, než tomu bylo kdy v minulosti.
Ale všichni znají náturu prezidenta Trumpa. Jednou se strhne prudká bouře, podruhé je jasno a klid. I v případě konfliktu na Blízkém východě tomu nebylo jinak. Když na oplátku Írán zaútočil na americkou základnu v Kataru, tak mu posléze až servilně poděkoval, že útoky předem avizoval, což od něj nebyla v tomto případě zrovna moudrá strategie. Další extrém v jeho chování. Od té doby je ale v této oblasti opravdu ten pobouřkový klid. Zatím.
Ať už bylo krátké zapojení Spojených států do tohoto konfliktu předmětem různých polemik, v potaz je třeba brát to, že íránský režim je třeba eliminovat. Že nelze dopustit, aby získal jadernou zbraň. A to už jen proto, že je blízkým spojencem Ruska, které vede agresivní válku na Ukrajině, a jemuž právě Írán dodává zbraně, čímž se může právem pokládat za účastníka tohoto konfliktu. Ale nejsou to jen íránští teokraté, kteří by chtěli porušit blízkovýchodní rovnováhu sil. Jsou tu i další autokratické režimy, které jsou nebezpečím pro celý demokratický svět. A s nimi je potřeba jednat z pozice síly. Nic jiného na ně neplatí. Ani v případě Íránu tomu není jinak. Proto ty varovné signály. A zatím je klid.
WAF
