Bláznivá Evropa

Neučinili, co měli učinit, nevykonali, co vykonat měli. Zavřít vnější hranice, zavést na nich přísné kontroly, aby sem neprolezla ani myš. To mělo vedení unie udělat zpočátku, když se epidemie ještě nerozšířila. Teď, když je celá Evropa čínským virem proděravělá jako dřevo červotočem, teď už je bohužel pozdě drbat si hlavu, ale jednat rázně, aby se všechno vrátilo do normálních kolejí. Nebude v ní bezpečno, dokud se neobjeví spolehlivý lék. Její vedení dává hlavy dohromady a přemýšlí co s tím. Aby prý oživili ekonomiku, zaseknou sekeru tak hluboko, že ji nebude možné vyndat. Kdyby finance z této částky šly alespoň na vývoj léku a dostaly se skutečně tam, kde je to potřeba, dalo by se říci, že zamýšlená půjčka přinese své ovoce v zájmu občanů celé unie. Ale už to vidím, jak peníze potečou úplně jinam, než by měly. Na migraci, do Itálie, Španělska, a možná i do Řecka, a ostatní státy utřou hubu. Její vedení tvrdí, že tyto země byly virem nejvíce zasaženy. Už nám ale neřeknou proč. Pravda je asi následující. Jmenované země byly vlivem své neprozíravé finanční politiky na úrovni krachu už před pandemií a premiéři Itálie a Španělska neschopní manažéři. Už dříve měli s výkonem svých funkcí problémy. V Itálii premiér Conte nezvládl přílišný příliv migrantů a vnucoval je posléze ostatním zemím jako bonbóny. Španělsko nedokázalo vyřešit problém Katalánska tak, aby zůstalo části jeho území, ale mělo větší autonomii. Místo jednání vláda poslance tamního parlamentu pozavírala, když chtěli vyhlásit samostatnost. Ostuda nad ostudu. A tato politická a organizační neschopnost se projevila i během korona-krize.

Takovým dalším docela závažným problémem celé Evropy je sílící vliv aktivistů a ekologických uskupení. V evropském parlamentu mají celkem velký vliv. Ať vstoupíte do jakéhokoli řetězce, který má ústředí v Německu nebo v zemích západní Evropy, všude je patrný vliv ekologického šílenství. Když tam vejdete, musíte si pomyslet, že celá Evropa se zbláznila, když je ochotná tuto demagogii přijmout. Aktivisté cíleně bombardují občany s různými teoriemi v tom smyslu, že pokud státy nebudou dodržovat jimi vymyšlená kritéria v oblasti klimatických změn, stanou se v budoucnosti různé nehody, které ohrozí naší planetu. Když je sucho, bojují proti suchu, když spadne hodně srážek, bojují proti dešti. A lidé (obzvlášť mládí jim věří) ze strachu o léta budoucí je ve volbách posílají do vedení evropských států. Jedna virová pandemie už snad odezněla, ale ideologická nákaza trvá. Ekologičtí aktivisté ji rozšiřují stále víc. Ale lék na ní také neexistuje. Jedinou obranou proti ní je cílená osvěta, která by vyvrátila jejich teorie.

Tím však není řečeno to, že bychom se neměli starat o zachování přírody v její původní podobě. Že bychom měli dávat nemalé prostředky do vytváření technologií, které nám zaručí vývoj netradičních pohonů, které se beztak stanou neodmyslitelnou součástí budoucího vývoje. Do konce tohoto století lidstvo vykoná mnohé. Ruku v ruce se stále vyspělejšími vědeckými poznatky, začne podnikat meziplanetární lety k blízkým i vzdáleným světům, kde se bude dále rozvíjet. A co zbude potom z aktivistických hrozeb. Nic. Možná ani ne ta vzpomínka.

A do toho se míchají současní evropští politici, kteří ze strachu o své funkce těmto proudům podléhají a začínají je vkládat do svých politických programů. Zvláště aktivní jsou ti, kteří do unie přinesli největší chaos. Německá kancléřka Merklová, která zažehla migrantskou krizi, a tím se ve své zemi těší stále menší oblibě. Předsedkyně Evropské komise Von Leyenová, jenž za svého působení na německém ministerstvu obrany toho moc nepředvedla, a kterou do její současné funkce kancléřka prosadila jen proto, aby mohla uskutečňovat svoje zájmy, ani na tomto vrcholném evropském postu neprokázala mnoho kvalit. Propadla se taktéž do zelených bažin. A konečně i francouzský prezident Macron těšící se ve Francii také stále menší oblibě, jehož hnutí Republika na pochodu dostalo v regionálních volbách právě od těchto aktivistů notný výprask, také zacítil nebezpečí, že by ho mohli v příštích prezidentských volbách ohrozit. Došel asi k názoru, že pro něj bude výhodné uzavřít s nimi mír. Začal jim tak silně pochlebovat, že se z toho člověku dělá špatně. To, co dokážou Merklová a Macron vyplodit během svých setkání, nás musí zákonitě přivést k názoru, že tito lidé se museli snad zbláznit. Že se snad musela zbláznit i celá Evropa.

Josef Machač