V tento sváteční den ráno jsem se podíval na sociální sítě a nechtěl jsem věřit vlastním očím. Zaznamenal jsem zde spoty některých lidí, rádoby vlastenců, kteří tam zveřejnili různá kontroverzní tvrzení o současném premiérovi Petru Fialovi. Musím se k tomu ohradit. Že pan premiér udělal spousty chyb a tuto situaci svým chováním vlastně způsobil, to je naprosto jasné, ale že by spáchal to, co mu tito lidé na sociálních sítích přisuzují, takové řeči jsou velmi spekulativní, a v tento svátečním čase krajně nevhodné. Zveřejňovat je právě teď se prostě nehodí. To jen tak na okraj.
28. říjen, Den vzniku samostatného československého státu. Datum, které v sobě nese ozvěnu revolučního nadšení, sebevědomí a splněného snu po staletích žití pod cizí nadvládou. Právě tehdy se zrodila první demokratická republika ve střední Evropě, s vizí T. G. Masaryka. „Věřit v demokracii a ve svobodu vždy větší a větší.“
Je paradoxní, že i když Československo už neexistuje – rozdělili jsme se, ať už „sametově“či pragmaticky – tento den v České republice přetrvává jako náš nejdůležitější státní svátek. Oslavujeme založení státu, který jsme posléze rozdělili, a přesto v tom shledáváme hluboký smysl.
A proč? Protože 28. říjen není jen o konkrétních hranicích a jméně. Je o zrození moderní demokracie, o ideálech a hodnotách, na kterých stála První republika. Je to den, kdy jsme si dokázali vybojovat vlastní cestu, den odvahy a víry v sebe sama. A to jsou hodnoty, které by měly být esencí pro Čechy i Slováky (byť na Slovensku státnosti neslaví).
Neoslavujeme smutek nad rozdělením, ale radost z momentu, kdy jsme se chopili vlastního osudu. A to je odkaz, který nás zavazuje i dnes. Vzpomínka na zakladatele – Masaryka, Beneše, Štefánika, Rašína a další muže 28. října, by měla být trvalou připomínkou na to, že svoboda není samozřejmost. A to by si měli pamatovat všichni občané a ignorovat ty, kteří na sociálních sítích v mnohých případech zveřejňují různá kontroverzní tvrzení. Z větší části se jedná o příznivce těch stran, kterým nikdy o naší vlast opravdu nešlo a které budou zřejmě součástí příští vlády. A co sledují tyto strany ve skutečnosti? Jde jim především o politickou popularitu, ale zvláště o jejich kapsu. A k tomu, aby získaly posty ve státních funkcích udělají cokoliv. Jsou schopny zradit i vlastní voliče a slevit ze svých slibů, které jim před volbami daly. A to všechno proto, aby se dostaly k lizu. Smutný to pohled na realitu právě v těchto dnech.
Josef Machač