EN
DE
Bezmocnost je nejhorší věc kterou může člověk v životě zažít. Kolikrát jsem se s tím setkal, když jsem chtěl dosáhnout jistých věcí, ale kvůli některým lidem to nešlo. Spikli se proti mně, a já jsem s tím nemohl hnout. A tak jsem si říkal, proč to postihlo zrovna mě. A ta bezmocnost mě zžírala, a v noci jsem nemohl spát, a pořád jsem doufal, že ráno bude líp, ale nedošlo k tomu. Pořád to bylo ve mně. Je to strašný pocit, nikomu to nepřeji. A takový pocit dnes zažívá Ukrajina, protože v minulých dnech ji chtěl americký prezident Donald Trump a jeho spolupracovníci prodat Rusku. Prodat její svobodu za ukončení války s Ruskem, které ji sprostě napadlo.
Hokynář a celník, a ten druhý realitní šíbr. Tak mně teď americký prezident Donald Trump a jeho kamarád Steve Witkoff připadají. I když obzvláštní sympatie k Ukrajině nechovám, přesto jsem si vzpomněl na to, že náš národ byl ve stejné situaci v roce 1939, kdy muselo tehdejší Československo postoupit Hitlerovi celé svoje pohraničí, aby byl z pohledu západních mocností zachován mír. To však vyústilo v nejstrašnější válku všech dob.
I když americký prezident asi doufal, že když vyhoví Rusku, tak válku zastaví, a tím se zapíše do dějin, přesto je však třeba podotknout, že v tomto případě nejde už jen o Ukrajinu, ale jedná se tu hlavně o prestiž celého západu. Protože ten nesmí dopustit, aby se Rusko bezmezně rozpínalo. Trumpův návrh 28 bodů, které měly prý přinést konec války na Ukrajině, by byl – pokud by se realizoval – nejhorším politickým rozhodnutím od dob Mnichovské konference. Cože to vedlo Donalda Trumpa k takovému rozhodnutí? Vždyť před několika měsíci nabádal Ukrajinu, aby útočila na ruská města, a teď takový obrat. Člověku z toho zůstává rozum stát. V současné době přece nelze v žádném případě konstatovat, že by Ukrajina válku prohrávala. I když v některých oblastech frontové linie Rusko pomalu postupuje, přesto však není možné, aby jí byla dávána takováto ultimáta, jakà předložil americký prezident. Důvodem, proč Donald Trump tak neúprosně zaútočil, byla nepochybně i korupční aféra, která se rozrostla do obřích rozměrů a která myšlení Donalda Trumpa z velké části určitě ovlivnila. A je to i pochopitelné, když si uvědomíme, že západní svět tam přesouvá obří finanční prostředky, a nějací darebáci to tam nakonec rozkradou. To by mělo vadit i všem těm zemím, které dodnes Ukrajinu podporují. Ale to je jen jedna z alternativ.
Že si střádá mírové iniciativy pro Nobelovu cenu míru, to je více než patrné. A co tomu nasvědčuje? Někde jsem četl, že před časem šel Jens Stoltenberg, bývalý generální tajemník NATO a současný norský ministr financí po ulici, a najednou mu zazvonil v kapse telefon. Kdo to byl? Donald Trump. Chtěl prý s ním dojednat otázku cel, ale mezi řečí se ho prý zeptal i na to, jak to vypadá s Nobelovu cenou. To hovoří samo za sebe.
Že se v politice mění situace každým okamžikem, tomu nasvědčují i nové události minulých dní. Těžko říct, co ho vedlo k jeho slovům, co s Putinem vyhandloval. Protože buď v tom hrál roli výměnný obchod, nebo jeho osobní obchodní zájmy. Ale za několik dní se jeho návrhy úplně překopaly, protože představitelé největších evropských zemí s tím nesouhlasili. A to je důkazem toho, že strategie tvrdé ruky na prezidenta Trumpa platí. A tak je třeba postupovat, ba ještě tvrději, i v případě Ruska.
Ale ať už dospějí budoucí jednání k takové dohodě, která nakonec mír mezi Ruskem a Ukrajinou zajistí, přesto je možné pokládat původních 28 bodů, jejichž autory jsou američtí a ruští vyjednavači, jako jednostrannou koncepci, která spíše odráží zájmy mocností než skutečné potřeby a očekávání samotné Ukrajiny. A to hlavně proto, že současná americká administrativa měla v minulosti na celou věc zcela odlišný názor než ten, který je obsažen v původním dokumentu. V tomto ohledu nám to může připadat tak, že Trump využívá svou roli velmocenského aktéra a finanční páku USA vůči Ukrajině, což není neutrální diplomatické jednání, ale politická výměna. A jak to všechno dopadne? Museli bychom mít křišťálovou kouli, abychom to mohli předpovědět, protože když Donald Trump přistoupil na to, aby své názory na celou situaci připojila i Evropa, a když se to všechno konečně nějak slaďuje, tak k evropským návrhům je zase skeptická Moskva.
Tak jsem si vzpomněl na to, jak se Donald Trump stále ohání odkazem Ronalda Reagana. Ale tomu bohužel nesahá ani po paty, protože Ronald Reagan byl přímo strůjcem toho, že se zhroutilo bývalé sovětské impérium. A stalo se to pouze jeho silným a nekompromisním přístupem z pozice síly. To současný americký prezident neumí, protože nemá drive ani tah na branku, jak tomu bylo před prezidentskými volbami. Asi stárne.
Josef Machač
