EN
DE
Když přijedete do Česka odněkud z Evropy, koupíte si noviny nebo se podíváte na televizi, tak se nestačíte divit. Jak se mezi sebou politici hádají a jakými jmény se nazývají. Místo toho, aby mysleli především na občany a na blaho země, tak sledují pouze svoje zájmy, ale i zájmy svých politických stran, které jsou mnohdy napojeny na různé oligarchy, kteří poté za to, že jednotlivé politiky sponzorují, požadují po jejich nástupu k moci různé služby. A tak se střídají ve vedení země jeden za druhým, ale nikdo z nich, lépe řečeno ani jedna z politických stran, nic převratného v minulosti dosud neudělala, když se dostala do vlády. Teď přišla řada na formující se vládu Andreje Babiše, jenž vyhrál nedávné parlamentní volby. A strany tvořící minulou vládu, která je ještě u moci v demisi, to nemohou zkousnout a kopou kolem sebe jako malé dítě, když nedostane od rodičů před obědem rohlík. A co samotné hnutí ANO? Už tu jednou ve vládě bylo, a nutno říci, že se moc tehdy nepředvedlo. A proč se Andrej Babiš znovu žene s takovou vervou do premiérského křesla? Vše nasvědčuje tomu, že i když to nemá zapotřebí, zřejmě touží po moci a pocitu někomu vládnout, jinak si to nelze vysvětlit.
Jeho první návrat byl v roce 1991 z tepla do poměrně mírného podnebí. A to tehdy, když se začal rozdělovat státní majetek. Jakoby na to měl čuch. Hop a skok, a už byl v tehdejším Československu. Druhý návrat byl po roce 2014, kdy po tehdejších volbách působil v Sobotkově vládě jako místopředseda vlády a ministr financí. Další jeho návrat byl v roce 2017, kdy se stal premiérem. A teď, když jeho hnutí zvítězilo v nedávných parlamentních volbách, má opět jako před lety problém se svým střetem zájmů. Ale podle jeho slov to s konečnou platností vyřeší. Vzdá se prý části svých firem a hodlá je vložit do jakýchsi slepých fondů. Tímto prohlášením si své jmenování premiérem nakonec u prezidenta zajistil. Dále tu však jsou školácké žvásty pana Turka z Motoristů, které prý pronesl někdy v minulosti, a kvůli kterým ho prezident Pavel nechce do navrhované ministerské funkce jmenovat.
A teď trochu sarkasmu. Možný návrat Andreje Babiše na premiérské křeslo připomíná comeback boxera, který si po jednom úderu sundává rukavice, ale stále stojí v ringu. Jeho nová koalice s SPD a Motoristy – byť matematicky pevná, politicky však vrtkavá – je jako taneční partneři z různých parket: někteří chtějí euro optimistický valčík, druzí zase raději euro skeptický punk.
Babišova ambice ovládat devět ministerstev ukazuje, že nechce být jen byznysový magnát u moci, ale i orchestrátor – a to v politickém repertoáru, kde se harmonie často střídá s disonancí. Společně s partnery z SPD a Motoristů přichází i stín otázek ohledně zahraniční orientace – ať už v postoji k EU, NATO nebo Ukrajině, což z této koalice dělá nejen pragmatický pragmatism, ale i trochu provokativní experiment.
Když se bavíte s lidmi, kteří volili hnutí ANO, tak vám řeknou, že největší zklamání pro ně bylo spojení s SPD a jmenování pana Okamury předsedou poslanecké sněmovny. Motoristé jsou sice tak trochu v pozadí, ale ani s nimi nejsou lidé moc spokojení. Takový tah by se mohl panu Babišovi později zlé vymstít, protože ignorovat vůli voličů se nikomu v minulosti nevyplatilo. I když právě on tvrdí, že tato sestava je identická s výsledky voleb.
A jaký je výsledek všech těchto šarád? Vláda, která se může jevit jako silná na papíře, ale v praxi bude muset neustále balancovat mezi populistickými sliby, vnitřními rozpory a mezinárodními tlaky, bude mít o nesnáze postaráno, jak zvenku tak i zevnitř. A to je představení, které bude rozhodně stát za podívanou. Kupte si buráky, usaďte se pohodlně ve svém křesle – tedy pokud jste už popcorn snědli při sledování minulých představení – a nasávejte běh děje, v němž nebude nouze o překvapení. Příjemnou zábavu.
WAF
