Maďarsko ve víru změn: Od voleb k realitě

Otřásla se celá maďarská politická scéna. Parlamentní volby tam vyhrála strana Tisza v čele s Péterem Magyarem. Pokud předvolební dění v Maďarsku člověk pozorně sledoval, tak zjistil, že kampaň tam byla nebývale ostrá. Byli jsme svědky vzájemného tvrdého napadání, a objevovaly se i pokusy o fyzické útoky. Zastánci starých pořádků se nehodlali vzdát, protože věděli, že pokud volby vyhraje Péter Magyar, nastanou jim zlé časy. „Včera, když jsem přijel do Nagykanizsy, napadlo mě 4–5 mužů, když jsem vystupoval z auta,“ uvedl tehdy Péter Magyar na své facebookové stránce, a současně tam zveřejnil i video celého incidentu. Opozice to měla v předvolebním boji velmi těžké na všech stranách. V systému, kde vládla dlouhá léta strana Fidesz a ovládala většinu mediálního prostoru, by jakákoliv agresivní odpověď opozičních sympatizantů byla okamžitě zarámovaná jako důkaz „levicového násilí“ nebo ohrožení stability země. Tím, že se Magyar odmítal izolovat neprůstřelnou vestou a že nestál o státní ochranu, sázel na obraz odvážného lídra, který se nebál kontaktu s občany, což ostře kontrastovalo s pečlivě střeženými výstupy vládních špiček. V takové atmosféře probíhaly volby v Maďarsku. 

A co bude dál? Maďarská ekonomika stagnuje a státní kasa je prázdná. Orbánovy štědré dotace do spřízněných médií dosáhly neuvěřitelných finančních částek. Státní správa je prošpikovaná lidmi, kteří z jeho mocenského systému profitovavali. Je to až neuvěřitelné, kam může dojít nekontrolovatelná politická moc. A právě Orbánův autokratický režim byl důkazem toho, že pokud je politická reprezentace příliš dlouho u moci, ztratí po nějaké době soudnost a dostává se do té fáze, že začíná být izolována od každodenních problémů občanů. Ti poté nevěří nikomu a ničemu, a bombardováni propagandou vládnoucí elity se uchylují ke skepsi, a dřímá v nich jen naděje, že někdy v budoucnosti dojde ke změně. Nemusíme chodit daleko do minulosti. I my jsme za minulého komunistického režimu doufali v totéž. Pokud se totiž podrobněji podíváme na osobu Viktora Orbána, musíme zákonitě dojít k nepříjemné pravdě: že ač byl tento člověk v minulosti pronásledován tehdejším komunistickým režimem, přesto i on takříkajíc “zvlčil” a začal se chovat tak, jako jeho tehdejší pronásledovatelé. I když ne v tom pravém smyslu slova, ale daleko k tomu neměl. To bychom si měli uvědomit i my v Česku a bedlivě hlídat vládnoucí politickou reprezentaci, která je právě u moci.

Ale nebuďme k vývoji v Maďarsku přílišní optimisté. I Péter Magyar vzešel z Orbánovy strany Fidesz. I on je konzervativním politikem, který bude hájit především maďarské národní zájmy a který se bude chovat více méně pragmaticky. Už se nechal slyšet, že nehodlá dodávat zbraně Ukrajině a že jí podpoří pouze humanitárně. Magyara ale čekají především vnitrostátní záležitosti v podobě revize státního rozpočtu. Orbánovy dotace a různé dárečky pro spřízněné lidi a instituce dostaly deficit státního rozpočtu nad 5% HDP, a tak starostí v tomto směru bude mít určitě dost. I s Moskvou musí jednat pragmaticky, protože Maďarsko je příliš závislé na ruské ropě a plynu. A pokud hodlá Maďarsko v budoucnosti vstoupit do Eurozóny, bude muset nová vláda státní rozpočet ještě více restrukturalizovat.

Maďarsko si sice oddechlo od minulého režimu, ale naskýtá se nám otázka, jestli bude Péter Magyar opravdu provádět změny ve veřejném životě tak, jak lidem sliboval před volbami. To se uvidí poté, až začne nová vláda naplno úřadovat. Ale nedělejme si přehnané naděje, to se v politice nevyplácí. Už ze zkušenosti víme, že politici před volbami ledacos slibují, aby voliče ošálili, protože se potřebují dostat do dobře placených státních funkcí. A pokud se tak nestane v případě Pétera Magyara, bude to jen potvrzení známého rčení, že výjimka se stává pravidlem.

Josef Machač

.