EN
DE
Když nastoupil kancléř Friedrich Merz do svého úřadu, doufal jsem, že se německá politika trochu pročistí. Po nějaké době se však ukázalo, že není tak excelentním manažerem, jak se mohlo na první pohled zdát.
Postupem času mě napadla myšlenka, zda se jeho předchůdkyně Angela Merkelová nedokázala v politice pohybovat s větším pragmatickým instinktem, než jak to dnes činí Friedrich Merz. Přestože v migrační politice udělala závažné chyby, které dodnes pronásledují celou Evropu. Inu, ženy. Je to asi podobné jako v rodině. Když přinese chlap domů tučnou výplatu, může počítat s manželčinými milými úsměvy a dobrým obědem. Když je tomu naopak, úsměvy zmizí. A podobně fungovala Merkelová v politice. Dohodla se s každým, kdo jí mohl přinést politické body a zajistit setrvání v kancléřském úřadu.
Friedrich Merz je však z jiného těsta. K Merkelové nechová přílišné sympatie, protože právě ona ho svým politickým vlivem v CDU za své vlády nepustila do vrcholné stranické politiky. Po svém jmenování kancléřem si Merz zřejmě myslel, že drží všechno pevně v rukou. Postupem času se však ukázalo, že tomu tak není. Jeho vládní kabinet se v současné době netěší přílišné oblibě u voličů, a proto se rozhodl přistoupit k částečné rekonstrukci vlády, aby tuto situaci zvrátil. Proč se však on i jeho vláda těší tak malé podpoře? Má to několik příčin.
Hospodářské oživení, které sliboval, postupuje velmi pomalým tempem. Nemalou roli sehrává také růst preferencí opoziční Alternativy pro Německo (AfD), které jsou vyšší, než se očekávalo. Nedůvěru občanů zvyšují také časté spory uvnitř koalice CDU/CSU–SPD. Vláda je tvořena stranami s rozdílnými prioritami, což vede k veřejným konfliktům ohledně důchodů, zdravotnictví, daní nebo sociální politiky. Tyto spory vytvářejí dojem nejednotnosti a nerozhodnosti.
Blíží se volby ve spolkových zemích Sasko-Anhaltsko (6. září 2026), Berlín (20. září 2026) a Meklenbursko-Přední Pomořansko (20. září 2026). I proto se rozhodl Merz vládu rekonstruovat, aby ukázal voličům právě v těchto spolkových zemích, že jeho kabinet je akceschopný a že si předsevzal vyřešit všechny problémy, které Německo trápí. Existuje totiž velká pravděpodobnost, že AfD zde dosáhne významných volebních úspěchů. Není vyloučeno ani to, že v některé z těchto spolkových zemí zvítězí natolik přesvědčivě, že bude schopna sestavit zemskou vládu sama. Toto riziko si kancléř Merz velmi dobře uvědomuje.
Dalším důvodem rekonstrukce kabinetu byla rezignace Jense Spahna na funkci předsedy poslaneckého klubu frakce CDU/CSU po kontroverzi týkající se náhradního mateřství. Z těchto důvodů bylo nutné uvolněné místo obsadit, a i toto Spahnovo rozhodnutí urychlilo širší personální změny ve vládě. Svou roli jistě sehrála také Merzova snaha obsadit klíčové pozice svými blízkými spolupracovníky.
Ve prospěch Merze je však důležité dodat, že část nepopularity nesouvisí jen s Merzem osobně. Německo se potýká s náročným mezinárodním prostředím – pomalým hospodářským růstem, obchodními spory i bezpečnostními krizemi – což ztěžuje vládnutí bez ohledu na to, kdo je kancléřem.
Na vládních změnách by nebylo nic neobvyklého, kdyby nedošlo k poměrně úsměvné historce. Součástí rekonstrukce vlády bylo i odvolání ministra dopravy Schniedera. Pro jeho nástupce Fritze Güntzlera si Merz údajně dojel limuzínou přímo na dovolenou do Zingstu.
Fritz Güntzler s ministerskou funkcí nejprve souhlasil, ale poté prý ve čtyři hodiny ráno poslal kancléři zprávu, že nabídku odmítá. Možná si někde v baru dal o skleničku navíc, protože svého ukvapeného rozhodnutí později litoval a nechal se slyšet, že si měl všechno nejprve pořádně rozmyslet.
Při čtení těchto informací mě samozřejmě hned napadla otázka, proč právě Güntzler. Bylo to asi tak, jak to v politice chodí. Buď je Güntzler Merzovým blízkým známým a kancléř ví, co od něj může očekávat, nebo pro něj v minulosti něco významného udělal a Merz se mu nyní chtěl odvděčit.
Když jsem se ale začal zajímat o Güntzlerovo původní povolání, zjistil jsem, že než se stal poslancem, pracoval jako auditor (Wirtschaftsprüfer) a zároveň působil jako daňový poradce (Steuerberater). Člověk musí jen kroutit hlavou. Daňový poradce a auditor jako ministr dopravy? To už je trochu přitažené za vlasy.
V politice je ale možné všechno. Nemusíme chodit tak daleko. Ministr práce a sociálních věcí v české Babišově vládě Aleš Juchelka také působil před lety jako moderátor bulvární televizní show Medúza, a teď je ministrem. Ale podobných překvapivých kariérních obratů najdeme v politice celou řadu. Tak už to v politice chodí.
Uvidíme tedy, zda budou přesuny v německé vládě účinné a zda si Merzova vláda u voličů alespoň částečně napraví reputaci. V tomto směru však lze mít vážné pochybnosti, protože němečtí voliči jsou zřejmě již unaveni vládnutím koalice CDU/CSU a sociálních demokratů. Pokud by se situace vyvíjela příznivěji, mohli by se do vlády vrátit i svobodní demokraté, pokud by se jim podařilo překonat pětiprocentní hranici pro vstup do Bundestagu. Ale to by byla opět jedna sedačka kolotoče, který se v německé politice dlouhá léta otáčí.
Chce to prostě nový vítr. Možná by stálo za úvahu založit v Německu novou pravicovou stranu, která by však nebyla vyhraněná natolik jako AfD. Právě zde vidím na německé politické scéně výraznou mezeru. Pokud by navíc CDU v podzimních volbách ve třech spolkových zemích neuspěla, znamenalo by to pro kancléře velmi nepříjemnou situaci, která by mohla vážně ohrozit jeho politickou budoucnost.J
J. F. Wanka, Salzburg
