Spokojený soused a zmatená Sedmička: Proč nestačí věřit andělské tváři

Dnes ráno jsem potkal známého, s nímž se znám už dlouho, protože oba bydlíme na Praze 7. Slovo dalo slovo a přišla řeč i na komunální volby, které startují právě dnes. Musím říct, že mě dost překvapil. Myslel jsem si, že bude preferovat spíše strany na pravé straně politického spektra, už jen proto, že v minulosti soukromě podnikal. Moje domněnka se rozplynula ve chvíli, kdy jsme se dostali k tomu, která z kandidujících stran by se měla dostat na radnici. Diskutovali jsme, až jsme se dostali i k Praze 7 Sobě, která na radnici Prahy 7 vládne už dlouhá léta. Nevěřícně jsem na něj zíral, když mi řekl, že je s „tou současnou partou na radnici spokojen“. Podali jsme si ruce a šli každý svou cestou.

Když jsem přišel domů, dlouho jsem nad jeho slovy přemýšlel. Srovnával jsem všechny okolnosti a hledal, co ho k takovému názoru mohlo vést. Pořád dokola jsem si opakoval jednu otázku: copak nevidí přehmaty, kterých se Praha 7 Sobě na radnici dopustila? Nebo se o dění na Sedmičce nezajímá a spoléhá jen na oficiální radniční propagandu? Těžko říct. Něco v tom ale určitě bylo.

Asi mu to všechno uletělo do nějakých sfér, které nedokážu pochopit. I on přece parkuje auto před domem a musí dobře vědět, jaké potíže s parkováním přišly za vlády Prahy 7 Sobě. Tato strana ten chaos zavinila nešetrným rozmístěním parkovacích míst pro rezidenty a nesrozumitelným malováním šipek a kruhů po vozovkách, které vymezují prostory, o nichž nikdo neví, k čemu slouží. Parkovacích míst tak ubylo a lidé pak hodiny objíždějí svou ulici, než vůbec zaparkují.

Asi také nikdy neslyšel, co se děje se sedmičkovými penězi. Možná neví ani to, že současná radniční reprezentace dotuje z rozpočtu ziskové i neziskové organizace, které to vůbec nepotřebují. Stačí nahlédnout do jejich účetních závěrek: vykazují závratné částky, které pak mizí kamsi do černých děr.

Asi si nevšiml ani toho, jak je řešena doprava na Strossmayerově náměstí. Pro slabozraké a nevidomé občany je to past, kteří se bojí přecházet tamní přechody, aby je nesrazilo auto. Sám jsem se přesvědčil, jak nebezpečné to místo je, protože i já trpím těžkou zrakovou vadou. Bylo by toho ještě mnohem víc, co Praha 7 Sobě se Sedmičkou provádí. A pak slyším, že i můj známý je s „tou partou na radnici spokojen“.

Z toho plyne jedno poučení pro občany Prahy 7: nestačí dívat se do andělské tváře pana starosty Čižinského. Je dobré nejprve zjistit všechny okolnosti jeho vlády a teprve potom se rozhodnout, komu hodit svůj lístek do volební urny. To už ale ať občané rozhodnou sami, protože právě pro ně přichází svátek demokracie.

Josef Machač